Deník z Brna

Deník z Brna

Na závěru školního roku jsem se zúčastnil se staršími žákyněmi Spartaku Pelhřimov turnaje Opengame Brno 2018. Jelikož se jedná až o čtyřdenní turnaj, řekl jsem si, že bude lepší si psát deník, než všechno psát zpětně.

Čtvrtek 21.6.2018

Odjezd v 8:00 od sauny, počasí letní, spíše tropické. Cesta do Brna po dálnici D1 klasická – D1 před Brnem na 189 km kvůli nehodě zavřena. Díky tomu cesta operativně změněna na vyhlídkovou jízdu po okolí Brněnské přehrady. Nicméně na místě v čas, hala nalezena na první pokus. Teplota rychle stoupá a v poledne již dosahuje 33 °C. V hale je to ještě horší teplo, dusno, nevětráno.
Blíží se začátek zápasu, při rozcvičení je jasné, že první soupeř, Acema Sparta Praha, má nad námi početní převahu 2:1, tedy našich 8 hráček bude čelit 15 hráčkám Sparty.

21.6. 12:00 Acema Sparta Praha

Naprosto vyrovnaný zápas s výsledkem 0:1. Na obou stranách skvěle chytaly gólmanky, vzhledem k menšímu hřišti to byla taková přetahovaná se šťastnějším koncem pro soupeře. Na jednu stranu škoda, zápas to byl opravdu vyrovnaný, na druhou stranu na kombinaci málo hráček a vražedné teplo skvěle odehraný zápas.

Po odehraném zápase zasloužený oběd na zahrádce místní restaurace, doplnili jsme tekutiny a energii a poté přesun do jiné haly na druhý zápas dne. Během přesunu teploměr v autě ukazoval mezi 34 – 36 °C. Je pravda, že v hale byly podmínky o něco lepší díky puštěné ventilaci než v předchozí. Ale i tak stačilo ke zpocení pouze stát na střídačce.

21.6. 15:45 TJ Znojmo LAUFEN CZ

Snad díky počasí, snad díky únavě z ranní cesty, prvního zápasu a přesunům, to všechno mohlo být příčinou špatného vstupu do zápasu. Prvních 5 minut málo pohybu, málo důrazu a proto rychle skóre 0:3. Potom už se hra zlepšila a pomalu vyrovnávala, ale soupeř hrál zkušeně a podařilo se mu všechny naše útoky ustát, i když minimálně dvakrát bylo ke gólu velmi blízko. Zápas nakonec skončil výsledkem 0:5.

Vysprchovat, sbalit a přejezd na ubytování (vysokoškolské koleje Komárov) v neustávajícím úmorném vedru. Po ubytování už jen návštěva marketu Lidl pro zajištění snídaně na další den, předtím ještě cestou na zahrádce doplnění tekutin a rozbor zápasů. Poté již návrat na kolej a zasloužený odpočinek.

Pátek 22.6.2018

Není kam spěchat, první zápas nás čeká až v 15:00. Tedy klidná snídaně po osmé hodině, sraz v 9:15 na recepci koleje, naložení begů do auta a potom nastává čas poznat něco z Brna. Po večerním hlasování na zahrádce zvítězila návštěva VIDA centra – principů fungování světa. Díky citelné změně počasí bylo cestování výrazně snesitelnější. Využili jsme proto cestovného zdarma v rámci turnaje a využíváme brněnskou MHD. V centru jsme spáchali i oběd a potom už následoval další půlhodinový přesun MHD do haly.

22.6. 15:00 AC ZŠ Pod Vinohrady Uherský Brod

Opět zkouška trenérských nervů a psychiky hráček. Opakoval se scénář prvního zápasu z předchozího dne. Držíme míček, máme více střel, máme prostě více ze hry a výsledek 1:2. Není divu, že na konci zápasu tekly po tvářích slzy. Přiznám se, že i já jsem se držel z posledních sil, abych svou zlost si nevybil na deskách a nerozbil je o zeď. Hlavou se honila otázka: Proč? Proč? Proč? Kdy už to zlomíme? Vnitřně jsem však cítil, že už jsme blízko, že už to přijde.

Mezidobí mezi dalším zápasem využito pro doplnění zásob a energie. Využíváme opět MHD a popojíždíme nakoupit večeři a snídani a k tomu také něco k okamžité spotřebě. Vnitřně a bez komentáře sleduji, jak všichni zapomínáme na porážku a místo toho nastupuje odhodlání.

22.6. 19:00 Bulldogs Brno

Nastupuje opět proti převaze 8:15 (počítáno bez gólmanů). Jiné už to nebude, jak jsem byl upozorněn. Jsme počtem nejslabší tým na turnaji. Jenže tyhle čísla jsou dobrá tak akorát pro statistiky. Stojím na střídačce nervózní, klepou se mi ruce a koukám s otevřenou pusou.  Ono to do sebe zapadlo! Výborný pohyb holek, komunikace mezi nimi, povzbuzování, skvělý důraz. Zápas vyhráváme 3:2, ani jednou během zápasu neprohráváme. Ovšem na střely soupeře deklasujeme, ke třem gólům přidáváme čtyři tyčky. Během tohoto zápasu dozrál tým v tým. Jaký je to pocit vyhrát zápas proti domácímu týmu i fanouškům? Neuvěřitelný, slovy se to popsat nedá. Jak se to krásně poslouchá před halou, kde diváci soupeře říkají: Jak to, že v osmi jsou na tom fyzicky lépe než my? Vždyť utahali oni nás, ale mělo by to být obráceně. A to hrají druhý zápas. Rajská hudba pro mé uši.

Návrat na kolej je plný euforie a nadšení. Pomalu přesouváme myšlenky na další den. Ráno v 8:00 nás čeká zápas playoff proti Dragons Kyjov. Už nebude možnost opravy, kdo prohraje, tak končí. Hlavně nepodcenit soupeře a vybičovat se ke stejnému výkonu.

Sobota 23.6.2018

V ráno v 6:00 budíček, snídaně na získání energie a v 7:00 přesun do haly. Původně byl odjezd plánován na 6:50, ale jednomu nejmenovanému pokoji selhal budík. Nicméně vše stíháme.

23.6. 8:00 FBŠ Dragons

Po příjezdu do haly vidím, že soupeř si mezitím dal svůj zápas. Může si to dovolit, hráček má opět dost. Rozcvičujeme se a vidím unavené tváře a hlavy dole. Nebo se mi to jenom zdá? Stojíme u branky, říkáme si poslední pokyny před začátkem zápasu a hlavy jsou dole. Na otázku „jdeme se rvát?“ se celou halou ozve „jooooo“. A mě spadne kámen ze srdce, hlavy už nejsou dole. Výborný vstup do zápasu, soupeře zavíráme a otevíráme skóre. Užaslý soupeř přidává a daří se mu obracet utkání na 1:2. Ale přesto jsem vnitřně klidný, jsme lepší, už jsme to zlomili prokletí prohraných zápasů o jeden gól. Co na tom, že už hrajeme už jenom v sedmi v poli (jedna hráčka pro zdravotní problémy už nehraje), my jsme jeden tým. Otáčíme na 4:2 a opět s nevyčerpatelnou energií si jdeme pro vítězství. Uděláme jedinou větší chybu v utkání a soupeř snižuje na 4:3. Nenecháme ho radovat se dlouho, vzápětí dáváme půl minuty před koncem uklidňující gól na 5:3.

Po vysprchování odjíždíme pro zaslouženou odměnu – trička Opengame do haly Hatricku. Poté návrat na kolej, přejezd MHD na oběd a po obědě odpočinek před večerním zápasem. Od 17:00 jdeme proti nejlepšímu z druhé skupiny, proti Lions Zlín. Sedím na pokoji a přemýšlím. Máme na ně? Jsem realista, ale na druhou stranu proč ne? Dnes je sobota a to je úplně jiný tým než ve čtvrtek. Nezbývá než počkat. 

23.6. 17:00 Zlín Lions

Sedm statečných podpořených Štěpkou v brance nastupuje opět do boje. Při srovnání počtu hráček je to jako souboj Davida s Goliášem. Rozcvičení, příprava, poslední instrukce a jdeme na to. Netrvá to ani tři minuty a vedeme 2:0, úžasný vstup do zápasu. Pak už se hra pomalu srovnává, ale je to naprosto vyrovnaný zápas. Už od začátku je mi jasné, že vydržet v tomto tempu 2x 20 minut je nereálné, ale holky začínají tento zákon opět popírat. Soupeř sice do konce poloviny srovnává na 2:2, ale také musí poděkovat dobře postavené brance, neboť jedna z našich krásných střel končí na horní tyčce. Vydýchat, nabrat síly a jdeme dál. A opět jsme to my, kdo otevírá skóre další poloviny zápasu. Nicméně soupeř poté otáčí na 3:4 a chvíli na to jdeme do oslabení ve čtyřech. Rychle ukazuji holkám, jak mají bránit. První polovinu oslabení brání naprosto vzorově a pak po nádherné akci Viki uniká a srovnává na 4:4. Zbytek oslabení udržíme míček u soupeře v rohu a po návratu Bety z trestné lavice se do soupeře pouštíme znovu. Snažení je korunováno úspěchem po krásné střele příklepem pod horní tyčku a tak jdeme do vedení 5:4. Koušu se do nehtů, neboť vidím, že teď už síly opravdu dochází. Štěpka v brance čaruje, holky odkopávají míčky, jak se dá, ale soupeři se nakonec podaří dva góly do naší branky dotlačit. Beru timeout, nabíráme síly, ale už to nekážeme zlomit. Tečou slzy snad po všech tvářích a já jenom obdivně pozoruju holky. Je mi jasné, že tímto výkonem soupeře poslali domů, že z něj vysáli všechnu sílu a on na další zápas za dvě hodiny nebude mít sílu (má slova se potvrdila, Zlín prohrál s Plzní 1:4). Ale hlavně vidím před sebou tým, před kterým smekají i rozhodčí a gratulují nám k předvedenému výkonu. Vždyť jsme byli opravdu krůček od senzačního vítězství a postupu. Toho se nedočkáme od soupeře, který na nás od počátku díval jak nějaké burany z venkova. Ale tak už to chodí a rozhodně si tím nenechám zkazit náladu.

Nasedáme do auta a v polovině cestu domů zastavuje a jdeme zhřešit. Sedneme si do McDonaldu a každý si dá něco za odměnu. Pak už dojíždíme, ale už v autě jsme domluveni. V pondělí sraz v Sadech a jdeme trénovat.

Byly to úžasné tři dny. Na otázku předsedy J. Kučery, co nám dal turnaj, bez váhání odpovídám: „to samé co čtvrt roku tréninku“. Teď už vím, že nám dal něco, co nám žádný trénink nedá. Jsme tým, hrajeme jeden pro druhého a radost z gólu spoluhráče je větší než z vlastního.

Je to krásný příběh, ale má bohužel jednu vadu. Nemůžeme jezdit na turnaje v osmi hráčkách. Potřebujeme alespoň tři, ideálně pět dalších holek, které by posílily náš tým. Pokud čtete tento článek a víte o někom takovém, budu moc rád. Podmínky nejsou žádné, jediná je chuť trénovat a hrát florbal. Nebo ještě jednodušeji, stačí chtít sportovat. Proto přeposílejte, sdílejte, ptejte se, hledejte, 

Poslední slova patří poděkování za pomoc na prvních dvou dnech turnaje Jirkovi Žákovi zvanému Šeďák (i když holky mu daly jinou přezdívku). Jirko, díky moc za pomoc.

Holky, díky za krásné tři dny 

David Š.

PS: Kdo se chce podívat na statistiky zápasů, tak může zde a na statistiky kanadského bodování zde (vyberte kategorii starší žákyně). Před finálovým zápasem je jedna naše hráčka na 4. místě v kanadském bodování.