Lišky z Tábora porazily v přípravě Spartak 3:2

Po čtrnáctidenní pauze (Kdo, co dělal navíc? Není třeba komentovat..) jsme se sešli v naší domácí aréně, kde nás čekal náš klasický soupeř, takže jediná věc, co mě překvapila, byla tmavovlasá vysoká táborská podpora (myšleno – jeden člověk, myslel jsem, že je to nový Marrákův objev).
Soupeř nastoupil se svým klasickým zaďourem, protože tím pádem nemusí tvořit a jen čeká na chybu soupeře. A světe div se, my ty chyby samozřejmě dělali. V první třetině jsme soupeře pustili zhruba do 4 velkých šancí, ale ani jedna se neujala. Náš výkon byl trapný, ale co taky čekat bez tréninku a se zaprášenou hokejkou…Ani nevím, kolikrát jsem ohrozili bránu soupeře, ale mockrát to fakt nebylo. Nakonec se ujala střela z křídla. Po klasické spolupráci – jména netřeba doplňovat, kdo asi mohl dát gól a kdo mu ho připravil? Nevím, co dále psát! Z naší strany to byla prostě marnost a hra soupeře mě opravdu moc nebrala a nebere, protože jediné, co umí, je faulovat (můj názor, tak snad to zase neschytám). Jasně, že se tam najde pár hráčů, kteří něco umí, ale můj dojem je prozatím neměnný. No, takže soupeř nakonec otáčí výsledek na 3:1, kdy třetí branku dává do prázdné brány při naší power play a my pouze korigujeme 8s před koncem. Gratulace Tome a čekáme na toho vaječňáka, kterého ukradneš babičce z ledničky, protože ti ho nikde neprodají. K zápasu jsme si řekli už po něm a kdo chtěl, tak nás přišel podpořit, takže děkujeme za podporu a bylo fajn, že dorazili lidi do druhého „kotle“. Podle toho, co jsem četl na soupeřových stránkách, tak byli lepší, tak to tak necháme a nezbývá než soupeři ještě jednou pogratulovat k výhře a snad to umlátí na postup, ať si to můžeme konečně rozdat v pořádném zápase, kde o něco půjde. Já hlasuji pro jiného soupeře z okolí pro příštích pět let přátelských zápasů před sezónou.

+ Kchón zachytal (až na ten výkop), naší mladí černoši hru oživili
- bez střel, pomalá střelba, zakončení, pomalá hra s míčkem

PS: berte to s nadhledem, protože nechci zase něco řešit na diskusi! DÍKY!


Autor: Kos Martin