Martin Kos: Proč je pro něj číslo tři tak důležité?

Ahoj Martine, gratuluji k 700. zápasu za áčko! Jsi prvním hráčem Spartaku Pelhřimov, který dosáhl tohoto milníku. Jaký je to pocit dosáhnout takového čísla, které asi jen tak už nebude překonané? A je to o to sladší, když se v jubilejním utkání postoupilo přes Vsetín a ty jsi týmu pomohl gólem z nájezdu?
“Ahoj Martine, děkuji ti. Věřím, že překonán bude (Marrák nebo pak někdo další)! Bez spoluhráčů a podpory rodiny by to nešlo. Jen mě trochu mrzí, že Jirka Žák má odehraných za B nejvíce zápasů, už dávno je o parník nejlepší střelec a nic jsem si o tom nepřečetl. Rozhovor by tomu slušel. Taky reprezentuje oddíl. Jestli hraji za A nebo B, pořád chci vyhrát a rozdíl je pouze v soutěži.

Pocit je to pěkný, že to vyšlo zrovna na postupové utkání, je náhoda, ale nezlobím se. Ovšem je to úplně jedno. Reálně to asi nikoho nezajímá. Řekl bych ovšem, že je to důležitější než třeba kanada, která každého zajímá, ale nedá se moc porovnávat (jiná doba, jiná soutěž). Nájezd byl jen další bonus. Dá se jen špatně provést. Měl jsem to jednoduché – tlak byl skoro nula. Pokud ho provedeš dobře, tak si myslím 8/10 bys měl dát, že to tak není? Je to chyba hráče! Gólman to má těžké. Není to hokej.”

Za ty roky jsi se setkal s několika trenéry. Jak se ti líbí směr a styl trénování Honzy Knězů?
“No reálně, moc trenérů v Pejru nepamatuji. Prvně to „trénoval“ každý. Potom Kočka (Honza Koten), já, Pody, ale to jsme většinou i hráli. Až později nastoupil Zajda (Petr Zajíček st.). Po něm Knězi st., ale to jsem končil a hrál už jen za B. Poslední roky opět Kočka a teď za Kněziho ml. jsem se tak nějak vrátil. A ty epizodky jinde, to ani nemá cenu komentovat.

Za Kněziho je trenál výživný. Už jsem to myslím říkal, některé jsou těžší než zápasy, což je zároveň smutné! Florbal se posunul (netvrdím, že se mi líbí kam). Prostě bez dobré fyzičky se hraje špatně i ten prales, tak to je. To je základ. Knězi chce, abychom se prezentovali určitým stylem, ale někdy to neplníme, to je chyba naše a někdy ani nemůžeme, protože soupeř hraje postaru (můj styl chozené) a někdy je třeba se uzpůsobit i soupeři. Takže na 80-90 % se s Knězim shoduji a něco bych dělal jinak (ale to každý), ale to je jeho zodpovědnost. Já se snažím dělat, co chce. Kam mě pošle, tam hraji. Já věřím, že to dělá dobře a dosáhneme svého cíle. Jinak bych za A nehrál a hrál za B, které jsem slíbil Šeďákovi a slovo nedodržel.”

Do letošní sezóny to vypadalo, že jméno Martin Kos se už na soupisce áčka neobjeví. Ale nakonec vedeš tým s kapitánskou páskou s cílem vrátit Pelhřimov do Národní ligy a v počtu asistencí ti patří v týmu 1. místo. Co tě přesvědčilo se vrátit?
“Ono už jsem trochu odpověděl v předešlé otázce. Po letech jsem cítil, že je jasný cíl, a to návrat do Národky. Pokud by se postup nepodařil, tak to pro mě bylo zbytečné! Na úkor holek doma a na úkor toho, že by mohl hrát někdo mladší, krásnější a chytřejší. Pásku mi dal Knězi. Jestli to dělám dobře nebo špatně, to je otázka. Kapitána víceméně dělám od mala. Asi jsem na to povaha. Snažím se být lídrem a komunikovat se spoluhráči i ty nepříjemné věci. Říkat si i tu ošklivou pravdu. Ono být oblíbený je lehčí. Dělat srandu atd. Ale to bych nebyl já! Každopádně jsem hrdý a vždy byl, že ji mám! Ovšem kdybych uměl dobře AJ, tak za to bych to milerád vyměnil. Každému je holt do vínku dáno něco jiného.

Třeba Ála….je umělec se vším všudy. A ty áčka, to je dáno tím, že jsem hrál a pořád hraji se šikovnými kluky. A pořád platí to, když si naběhneš, tak ti možná dobře nahraji. Je to dáno i mojí povahou, když půjdeme na prázdnou bránu ve dvou, určitě nahraji! Kdybych nehrál letos za A, neštěkne po mě ani pes. Stejně jak po Jirkovi.”

V průběhu své kariéry jsi potkal několik nadějných juniorů. Co říkáš na současnou generaci mladých hráčů? Vojta Papež (vede KB Spartaku), Jirka Bartoška, Vojta Zach...

“Kluci jsou šikovní, to vidí každý. Ono taky obecně hrají to od malička někteří, takže to musí být vidět. Pokud jsi dobrý hráč, tak prostě v 16-17 skoro musíš hrát za muže, protože je to většinou VŠ sport, takže tak do 25. Moc let tedy před hráči není. Někomu to trvá déle, že se prosadí v pozdějším věku, ale je to vlastně jedno. Jde o tu lásku ke sportu, ke kolektivu. Tužit ty vztahy v kabině a pak někde jinde, tam už selhávám. To už spím, pokud usnu.

Když klukům vydrží chtíč, tak to prostě budou hrát. Je jedno kde, zda v Pejru nebo jinde, zda A nebo B. Na gauči se ještě naležíme hodně. Do 70 makat, vyhoní nás léky a pak 20 let gauč nebo domov důchodců. Ke každému hráči by se dala napsat A4, co je super a co ne. Platí pouze dvě věci, buď na to máš, nebo ne. Líbíš se trenérovi nebo ne. Pak hraješ, jdeš o dům dál nebo končíš. Můžeš to nevzdat a makat ještě víc. Těch kluků si vážím, to bych asi nezvládl!!!”

Jak bys zhodnotil sérii se Vsetínem? Čím vás nejvíc potrápili a co podle tebe rozhodlo ve váš prospěch?
“Vsetín pořádně neznám. Říkal jsem Knězimu, že prostě musíme vyhrát 3:0. Jinak vzhledem k tabulce a výsledkům by to s postupem vypadalo od začátku špatně. Žádné utkání nebylo zadarmo, ale myslím, že jsme to měli většinu času pod kontrolou. Soupeř údajně neměl zkušenosti s play-up. Mohl to být jeden faktor. To nejdůležitější je kvalita a ta byla na naší straně. Snažili jsme se hrát florbal a Vsetín to hrál moc na sílu, což je asi trend skupiny E.

Se vší úctou bylo to pouze o nás. Příště to může být opačně. A důležité bylo, že všechny zápasy byly i nadstandardně odpískané oproti základní části! Jen aby to tak vydrželo! Vadí mi zákeřnosti, fauly mimo hru, do zad atd. Zdá (nezdá) se mi, že tohle obecně přibývá a trestů za to ubývá, ale víc se o tom pouze mele! Je to trend, se kterým nesouhlasím a bojuji proti tomu, ale je to boj s větrnými mlýny. Ryba smrdí od hlavy! Ono se vždy řeší až když je pozdě. Zdraví máme jedno a nerad bych přijel domu, že mi něco je a nemůžu do práce. To není ta pravá cesta. Viz. otřesy mozku v NHL, americkém fotbale atd. Jsou důkazy, že to poškozuje mozek (následují závislosti, rozpad osobnosti, sebevraždy…), ale prachy a zábava vyhrává, takže florbal je vlastně ok…”

V sobotu jsi odehrál utkání proti Novému Jičínu, které vyhrálo Divizi E. Po těch 4 utkáních, jaký vidíš největší rozdíl mezi divizemi?
“Čtyři zápasy a dva soupeři jsou na hodnocení málo! Pokud mám odpovědět, tak Vsetín by zde bojoval o postup do play-up stejně jako u sebe a Jičín by určitě hrál vrch tabulky. Ti kluci jsou zkušení, dali přes 200 gólů, mají dobrou obranu, jsou tvrdí. Doma až do neděle neprohráli! To je jasná kvalita a myslím, že by jim Národka slušela! Já děkuji klukům, že je dokázali v neděli porazit a naši fanoušci uvidí minimálně dvě utkání – zaslouží si to! Všechny série mimo jedné jsou vyrovnané, tedy ta (ne)kvalita je zhruba všude asi stejná, proto hrajeme všichni divizi. Kdo spekuloval, je z kola už venku, nebo prohrává!”

Je o tobě známo, že nejsi vyznavačem drahých florbalek, ale vždy pořídíš nejlevnější Unihoc. Hraje se ti s ním nejlépe?

“Je to jednoduché, když začaly odlehčené hole, tak jsem si je taky kupoval, ale hrával jsem zhruba 50+ zápasů (A, B, příprava, letní turnaje za Asics Stars). Hůl tenkrát v akci stála 2000+ a dvě sezóny po sobě jsem zlomil asi po 6 holích. Začal jsem si tedy kupovat nejlevnější hole, které splňují dvě podmínky, flex 26 a čepel, na kterou jsem si zvykl. Takže teď mám komplet za 750,-. Problém je, že když potřebuji novou čepel, tak je stejně drahá! Takže si kupuji další komplet hůl, když jí seženu. Hokejka je těžká, ale nepraská.

A já už asi 7 let hrál za B region a tam si říkám, že stačí trochu schopné ruce, ačkoliv vím, že s lepší výbavou bych lépe střílel. Jenže kvůli 12 střelám za sezónu si nebudu kupovat klacek za 6000. Pro mě zlodějina. To můžu raději koupit něco holkám, které hraním za A obírám o společný čas.”

A poslední otázka. Neodmyslitelně k tobě patří číslo 3, které by si určitě zasloužilo jednoho dne vyřadit z pelhřimovského číselníku a vyvěsit pod střechu. Ale proč zrovna číslo 3?

“Trojka mě provázela v jiných sportech jako dítě a jelikož se mi celkem dařilo, přirostla mi k srdci. Ačkoliv nejsem pověrčivý, řekl bych spíše realista, tak s jiným číslem bych hrát nechtěl! Je to důležité číslo. Doma jsme tři, na dveřích ji máme taky, teď už i na ruce, na VŠ taky stačí, abys prošel. Takže správné číslo.

Jestli někdy někde bude viset, to nevím, kvůli tomu jsem sport nikdy nedělal. To si rozhodne někdo jiný, ale mělo by to mít určitě pravidla, protože to by tam za chvíli mohl být každý! Třeba odehrát 500 utkání za A, či jiný významný počin. Osobně, pokud by tam nebyli Jyry (o parník nejlepší střelec, Podyho lidi ještě pamatují, Marrák, Kočka a Kenny. Někteří už roky nehrají, nikde dres nemají, takže bych to bez nich ani nechtěl! Styděl bych se!”

Děkuji, Martine.

“Já ti děkuji. Když to fanouškům vyjde, ať dorazí!”