Brankařská legenda Zbyněk Venkrbec
Ahoj Kenny, jak si užíváš florbalového důchodu? Pověz nám, jak trávíš poslední roky, co jsi pověsil výstroj na hřebík.
"Tak já jsem se vyučil jako knihkupec, nastoupil jsem jako knihkupec no a pořád pracuju jako knihkupec. Jinak si florbalový důchod užívám v plném vytížení. Máme doma dvě malé cácorky, které nezavřou pusu a nepotřebují spát, a když teď všechno tak hezky zlevňuje, tak jsem si řekl, že není nic lepšího než nechat Šeďáka, aby se umělecky vyřádil a navrhl mi jeden z jeho grandiózních domů, který si teď můžu slavnostně postavit."
Patříš mezi TOP 10 hráčů, kteří odehráli nejvíce utkání za A-tým. Přesněji jsi 5. s 443 zápasy. Kolik sezón jsi strávil ve Spartaku a kde jsi hledal motivaci stále hrát?
"Kolik sezón jsem odehrál za Spartak, ti nepovím, to se musíš podívat někam do análů. Každopádně to pár ročníků bylo a snad jsem alespoň párkrát klubu i pomohl a možná i potěšil oko diváka. Když ne našeho, tak soupeřova dozajistě." (15 sezón - 443 utkání pozn. redakce)
Jak ses dostal k florbalu a k tomu na post gólmana? Jestli si dobře pamatuji, tak jsi hrál hokej jako útočník.
"K florbalu jsem se dostal na gymnáziu, kdy jsme chodili hrát florbal za školní družstvo. Jednou jsem si na hokeji rozřízl bruslí stehno a nemohl běhat, jenže jsem se chtěl zašít ze školy a napadlo mě tedy si kleknout do brány. Pak už jen stačilo počkat, až přijdou kluci, co hráli mládežnickou soutěž za třetí základní školu, a na kolenou mě poprosí, abych je zachránil v bráně. (smích) Později jsme se jako družstvo začlenili pod Spartak a začala tím má gólmanská kariéra."
Sleduješ občas Spartak, jak se mu daří, nebo se zajdeš podívat do haly na zápas?
"Sleduji poměrně pravidelně výsledky a online zápisy. Do haly se bohužel dostanu jen párkrát do roka. Jsem rád, že se povedlo výsledky mužstva stabilizovat a hraje se tu pravidelně play off, které je přeci jen veselejší."
Občas se mluví o veteránské lize. Lákalo by tě se postavit ještě do branky?
"Láká mě kde co, ale nyní už je na prvním místě rodina a úplně nevím, jak bych dokázal skloubit dohromady všechny mé činnosti, a ještě veteránskou ligu. Navíc si nejsem jist, že jsem se dostatečně uklidnil na to, abych zápasy dokázal brát jen jako zábavu, a ne stejně vážně jak dříve v A týmu."
V sobotu pelhřimovské Áčko odehraje svoje 1000. utkání. Co bys svému týmu popřál do dalších let?
"Co se jen dá – kvalitní hráče a hráčky, spoustu skvělých fanoušků, štědrých sponzorů a nadšence, co tuhle bárku potlačí dál. Pokud se tu podaří udržet výše zmíněné, body a úspěchy přijdou s tím. Jo a abych nezapomněl, tak samozřejmě nestárnoucího Kůču s Kočkou na palubovce." (smích)
Za ty roky jsi toho musel zažít ve Spartaku hodně. Poděl se s námi, na co nejraději vzpomínáš?
"Nejraději asi na to, co se povedlo – postup do první ligy, postup do semifinále, urvané play down a domácí zápasy před plnou halou, kdy to tu hučelo jak v úle. Potom se samozřejmě vybavují zážitky z různých turnajů anebo výletu do Švýcarska, ale to je na vyprávění tak večer do Kozlovny."
