Chytající fotograf Aleš Václavík
Ahoj Aleši, jaký jsi měl vstup do roku 2023?
„Ahoj, vstup do nového roku se výsledkově nezdařil, co se týče florbalové stránky. Navíc jsem utrpěl menší zranění, takže teď v sobotu půjdu podpořit spoluhráče z tribuny. Co se týče osobní stránky, zatím to jde.“
Navštěvuješ střední školu v Jihlavě se zaměřením fotografie. Můžeš nám přesně říct, co studuješ?
„Studuji maturitní obor fotografie a multimédia, kde máme dva dny v lichém týdnu praxe. Praxe máme v ateliéru, kde se zaměřujeme na různé žánry od portrétů přes reklamní fotografii až po různé fotomontáže. Fotografie následně upravujeme v programu Adobe Photoshop.“
Co tě baví na focení a jak ses k tomu dostal?
„K focení jsem se dostal čirou náhodou, při výběru střední školy, a od doby, co jsem dostal svůj první foťák, jsem zjistil, že mě to neskutečně baví. Nejlepší je jít jen tak na procházku do přírody a mít u sebe foťák, vyčistím si tím hlavu od všech zbytečných myšlenek.“
Jaký druh fotografie tě baví?
"Baví mě fotit sport, je to něco jiného než v ateliéru, kde je všechno nastavené a přizpůsobené tak, aby byl daný snímek perfektní. Je to o tom ve správný okamžik zachytit akci, o které se bude třeba mluvit i po zápase. Zároveň rád fotím zvířata na venkově, nebo zajdu do jihlavské ZOO.“
Přemýšlel jsi, zda se budeš focením i živit?
„Zatím ne, focení mám teď jen jako koníček a občas si i něco přivydělám. Nejdůležitější je pro mě udělat maturitu a pak už bude na mě, jestli v tom budu pokračovat a budu si tím vydělávat.“
Kdo tě nejvíc inspiruje, nebo je tvůj vzor ve focení?
„Je to můj talentovaný spolužák Marťas Pech. Vždycky se nechám od něj inspirovat, když nemám nápad. Tímto ho zdravím.“
Když půjdeme k florbalu. Jsi stále junior, ale ty Spartak už zapojuje i do mužské kategorie. Odchytal jsi nějaké zápasy za Béčko, ale už jsi okusil i Národní ligu. Byl to pro tebe velký skok?
„Na Béčku se oproti juniorce, kde padají góly celkem náhodně, hraje kvalitní florbal. Béčko je více silové a předvádí se kombinační hra, což mi jako gólmanovi vyhovuje více než milion protiútoků za zápas. Národní liga, kde jsem už měl tu čest nastoupit, tak už jen z atmosféry při nástupu mi běží mráz po zádech, je to nesmírně rychlá a silová soutěž, kde musím být pořád ve střehu, protože většinou z každé akce soupeře hrozí gól. Máme skvělé fanoušky, kteří nás i za nepříznivého stavu ženou dopředu. Je to pro mě velký skok, ale postupem času se na mužský florbal aklimatizuji.“
Jak ses dostal k florbalu a proč zrovna post gólmana?
„K florbalu jsem se dostal náhodně. Pamatuji si, když jsem byl ve druhé třídě na základní škole, tak k nám do třídy přišel Honza Knězů a Honza Koten, ukázali nám vybavení na florbal a rozdali letáčky ohledně náboru. Zaujalo mě to, tak jsem s mým tátou šel poprvé okusit parkety v naší „Poutník aréně“. Rychle jsem se seznámil s klukama – například s Víťou Papežem, se kterým jsem byl ve všech mládežnických kategoriích od elévů až do teď, kdy jsem se připojil k Áčku. Začínal jsem jako hráč, jednou jsem to při absenci gólmana šel vyzkoušet, a tak nějak jsem u toho zůstal.
Letošní sezónu tvoříš dvojici s Liborem Domkářem, který má velké zkušenosti z Kladna a druhým rokem je jasnou jedničkou Spartaku. Jak spolu vycházíte a snažíš se něco pochytit?
„S Liborem vycházíme dobře, dělá si ze mě většinou srandu a dal mi přezdívku Hurvajs, ale snaží se mi předávat zkušenosti a doladit se mnou věci, ve kterých nejsem nejlepší. Toho si vesmírně vážím! Někdy na Áčku za nepříznivého stavu, kdy dostane pár fíků a je nevrlý, z něj jde celkem strach, ale už si na to zvykám. (smích)“
Máš nějaký brankářský vzor?
„Můj brankářský vzor je bývalý hokejový brankář NY Rangers Henrik Lundqvist, bylo neskutečné, co v té bráně vyváděl.“
Co bys rád vzkázal fanouškům Spartaku?
„Nikdy nešlapejte na hranaté kanály, přináší to smůlu. Nedávno jsem šlápl na jeden a hned jsem se zranil při hraní basketbalu. (smích)“
