Kapra si nedávám, jsem líný vybírat kosti, usmívá se Viktor Vlach

Adventní čas je jako stvořený pro odlehčený rozhovor. A když si k němu přizvete veselého útočníka áčka Viktora Vlacha, předem víte, že o zábavu nouze nebude.

Jaká je tvoje první vzpomínka na Vánoce?
Už hodně letitá. Byl jsem ještě malý kluk a tehdy dostal drahou florbalku, po které jsem moc toužil.

Jak na tebe zapůsobilo, když ses dozvěděl, že dárky nenosí Ježíšek?
No, byl jsem hodně udivený, asi jako každý. Už přesně nevím, kolik mi bylo, ale zřejmě mi to řekli kamarádi ve škole.

Blíží se Štědrý den. Jak vypadá u Vlachů?
Já to mám tak, že vstanu klasicky až na oběd a po něm si tak nějak děláme, co chceme. Pak se navečeříme, posedíme a jdeme rozbalovat dárky, ze kterých se celý večer radujeme (smích).

Dodržujete nějaké vánoční zvyky?
Upřímně, moc ne. Jen ten, že nevstáváme od večeře. Mamka na to hodně dbá a nadává nám za to (smích).

A co koledy, zpíváte?
Jen tehdy, když si s taťkou dám o nějakého toho panáčka víc (smích).

Už víš, co dostaneš od Ježíška letos?
Nevím, ani se na dárcích nijak nedomlouváme. Čím jsem starší, tak to tolik neřeším. Nechám se překvapit.

Jaký nejlepší dárek jsi kdy dostal?
Když to neberu podle hodnoty, ale nadšení, tak jsem dostával skoro každý rok pod stromeček novou florbalku. Do sportu jsem byl opravdový blázen a nic jiného mě nezajímalo.

Co štědrovečerní tabule?
K večeři máme hrachovou polévku a tradičně kapra se salátem. S bráchou si ale dáváme rybí prsty, protože jsme moc líní na vybírání kostí (smích).

Na kterém cukroví si nejvíc pochutnáš?
Popravdě ho moc nejím. Jednu dobu třeba vůbec. Když už si nějakého zobnu, tak si nevybírám. U holek to mám přesně naopak.

A jak?
Ty si pochopitelně důkladně vybírám. Musí být hezká v obličeji a hodná, stejně jako já (smích).

K Vánocům patří neodmyslitelně pohádky. Kterou máš nejraději?
Není to přímo pohádka, ale hodně se mi líbí série amerických komedií Sám doma. Kevin je jednoznačně nejlepší. Na televizi jinak vůbec nekoukám. Jestli jsem viděl dvacet pohádek, tak je to moc.

Zavři na chvilku oči a uvěř znovu na Ježíška. O čem sníš?
Že mám tolik peněz, že se nemusím bát, že mi někdy dojdou a zároveň se jednoho rána probudím vedle Alexis Crystal (smích).

Mají pro tebe Vánoce svoje kouzlo i teď, kdy už nejsi malý kluk?
Upřímně, je to takové zvláštní. Zdá se mi, že jsou na sebe lidé najednou hodnější a mají se víc rádi. Všude panuje taková hezčí atmosféra, rodina je spolu, navštěvujeme příbuzné... tuhle dobu si vždy užívám.

Kolik jsi ochotný utratit za dárky?
Minulý rok jsem dal třeba bráchovi počítač za třiadvacet tisíc. Na cenu ale nekoukám. Potěšilo mě hlavně to, že z něj měl radost. Pokaždé utratím jinou částku a nijak to neřeším.

Zanechme Vánoc a přejděme na skok k florbalu. Jak se udržuješ v kondici, když je hala zase zavřená?
Je to měsíc zpátky, co jsem zase začal s kamarády cvičit. U toho hodlám vydržet. Občas si taky vyrazím zaběhat, je to dobrý na vyčištění hlavy.

Určitě máš taky čas na svoje oblíbené počítačové hry, ne?
Jasně, je to můj nejoblíbenější koníček, který si nenechám vzít (smích).

Co hraješ?
Nejvíc pařím Counter-Strike: Global Offensive, což je taková střílečka. Společně se starším bráchou jsme na starší verzi CSka vyrůstali. Herně bych se zařadil do takového zlatého středu (smích).

Je něco, co bys fanouškům Spartaku rád popřál do nového roku?
V téhle divné době hlavně zdraví a trochu toho štěstí.