Krev daruji už roky. Začalo to kvůli letáku
Honza přitom přiznává, že zpočátku měl k jehlám spíš odpor a k dárcovství ho přivedla náhoda. Klubová akce s názvem Spartak jede na krev, na jejímž plakátu se tehdy objevil, ho nakonec přiměla darovat poprvé. Dnes má darování v krvi doslova i obrazně a s nadhledem vypráví nejen o samotných odběrech, ale i o svém zapojení do registru dárců kostní dřeně.
Ahoj Honzo, při utkání proti Litomyšli jsi byl oceněn předsedou klubu Jirkou Kučerou za 80 odběrů. Jedná se o odběry krve a plazmy?
“Ahoj Martine. Ano, předseda mě ocenil za tuto činnost. Nebudu lhát, ač jsem to úplně veřejně nepotřeboval, udělalo mi to radost a jsem za to rád. Vím, že měsíc dopředu jsem doma všechny otravoval s tím, že se blíží osmdesátý odběr, a pořád jsem s tím machroval, protože pan otec i sestra také darují, ale absolutně se na mě nechytají (smích). Na druhou stranu mám pár známých, kteří jsou přede mnou, takže je na čem pracovat. A ano, jednalo se o odběry krve a plazmy. Odběr krve se počítá jako jeden odběr a odběr plazmy také jako jeden. Je možné darovat i krevní destičky, kde se odběr počítá třeba jako dva. Ty ale nedaruji, těch mám prý pro sebe dost, a na darování bych potřeboval víc, takže to není úplně pro každého.”
Když se vrátíme úplně na začátek. Kdy jsi s touto ušlechtilou činností začal a co tě k tomu přimělo?
“No, to je zajímavá otázka. Dřív jsem to vůbec nevnímal a neměl v plánu darovat krev. Šlo to mimo mě a fakt se mi nechtělo, aby do mě někdo píchal jehlu a bral mi moji krev. Jehly moc nemusím a ani po tolika odběrech jsem si ještě nezvykl, takže první impulz nebyl úplně z dobroty srdce. My jsme kdysi ve spolupráci s Červeným křížem pořádali akci Florbal Pelhřimov, takovou náborovou kampaň na zápase, myslím, že se to jmenovalo „Spartak jede na krev“. A já byl na tom letáku k tomu. Tak jsem si řekl, že když už jsem sakra na tom letáku, měl bych trochu své krve nabídnout a dát. Takže jsem šel za obvodním lékařem vyplnit papír, co jsme dostali, a šel na první odběr krve. To bylo docela dobré, až na tu jehlu, a měl jsem z toho i ze sebe dobrý pocit. Takže jsem šel na další odběr a pak se začal zajímat i o plazmu, na kterou jsem de facto hned šel, jen jsem to zmínil. Co ale hodně ubírá na nějaké mé ušlechtilosti, je to, že jsem pak zjistil, že existují milníky za počty odběrů, a částečně (nevím, do jaké míry) mě ovlivňuje i taková trochu soutěživost sám se sebou, protože jsem si dal cíl minimálně 160. Takže nebýt té fotky, asi bych se do toho sám od sebe nehrnul.”
Jak často chodíš na odběry? Mohl bys nám, laikům, přiblížit, jak celý proces vlastně probíhá?
“Já chodím na odběry každý měsíc, ale mám to rozdělené. Krev můžu darovat jednou za 3 měsíce a plazmu každý měsíc, takže chodím pravidelně krev, plazma, plazma, krev, plazma… a furt dokola. Holky mají větší rozestup u krve, myslím 4 měsíce a nevím, jaké mezeru jsou na Cara plasma, já chodím do nemocnice a tam je to takhle. Každý odběr trochu jinak. Třeba na krev přijdu ráno 5:45 ke schodům, kde se v poslední době tvoří fronta už takhle brzo. Pak nás vpustí dovnitř a postupně jdeme k odběru, protože u krve odběry jsou od 6:00 do 8:30 a objednaní dárci chodí, jak v tu dobu potřebují. Před odběrem nám ještě napíchnou prst (to je tak hnus) kvůli rychlým testům krve a ještě nás zkontroluje doktor. Poté jdeme na odběr, který je na krvi docela krátký. Po odběru dostanu Milu a kávu a spokojen odjíždím. Na plazmu jsem objednaný na daný čas a najednou vždy přijdou 4 dárci. Já chodím tu první sortu, takže tak 6:15 abych tam byl a šel první ideálně. Pak mě zase zkontroluje doktor, zváží a jdu darovat. U té plazmy to trvá trochu dýl, cca 45 minut tam bývám. Tam to záleží podle hmotnosti, někdo dává 850 ml, někdo 700, je to podle váhy, nebo si můžete i říct, že to minule nesedlo, že chcete o 50 ml míň. Pak zase Mila a káva, to miluju. Někdo tam ráno ještě popíjí vodu a na krvi ještě čerstvé rohlíky, ale to mi nesedí moc, já se doma napiju vody a loupnu to tam na lačno.
Ono je hlavně hodně znát, co jíte den před tím, proto není dobré tučný jídla a tyhle věci nám říkali, jinak to nějaký extra velký omezování není. Jednou jsem měl teda na plazmě problém, že jsem měl hraniční červený krvinky myslím, tak právě přišla kamarádka z laboratoře a vysvětlovala mi to, že kdybych měl ještě méně, museli by odběr přerušit. Dostal jsem nějaký vitaminy nebo co to bylo, aby to do příště bylo lepší, ale vůbec jsem to nejedl, jedl jsem víc hovězího masa a pak jsem měl výsledky zase krásný. Kromě stravy mi ještě říkají, abych den před tím úplně nebláznil fyzicky, ale to je v pohodě. Po odběru je to pro mě vždycky stejný. Jsem lehce unavený, ale dokud funguji a něco dělám, je to v pohodě. Jakmile se ale zastavím, dá se do mě strašná zima a usnu, poslintám si polštář a po cca hodině se vzbudím a je mi, jako by mě hodinu přejížděl vlak a mám mega chuť na sladký. Takže kolikrát je pro mě lepší se nezastavit a nechat si spánek na noc. Další den pak jsem schopen v pohodě sportu a extra to nepociťuji, teda až teď, ale to mi kvůli testování brali k plazmě ještě nějaké ampulky krve, takže to mě pak bolelo i spát, ale jinak to je opravdu pak v pohodě.”
Málokdo asi ví, že jsi také v registru dárců kostní dřeně. Kdyby někdo uvažoval o tom, že by se chtěl přidat, jaký je správný postup?
“Já jsem tenkrát při odběru krve dostal pozvánku, abych přišel na nějakou schůzku ohledně toho, takže jsem byl na náborové akci. Tam nám všechno popsali, jak to funguje, co to obnáší, jaká je pravděpodobnost a jaké jsou formy odběru. Pak nám vysvětlili, že pokud tu „přihlášku“ vyplníme, není dobré z toho pak vycouvat, protože pravděpodobnost nálezu vhodného dárce je opravdu malá a bylo by to pak nepříjemné. Tady jsem opravdu přemýšlel, jestli to podepsat, protože jsem měl v hlavě ten odběr, jak mi budou něco vyškrabávat ze zad, a úplně se mi do toho nechtělo. Náboráři mi ale vysvětlili, že existuje i druhá forma odběru, kdy se odebírá z žil. Sice to trvá několik hodin, ale není to v narkóze, takže jsem to podepsal. Myslím, že v mém okolí je spousta lidí, kteří jsou v registru, a kdybychom se náhodně ptali, bylo by jich dost. Jinak do registru se dá nejprve zapsat i online, pak následuje návštěva lékaře a odběr vzorku krve, takže to není tak náročné se tam dostat. Ale být v registru většinou znamená tam opravdu jen být, protože ta pravděpodobnost, že si vás vyberou, je strašně malá, pokud se tedy nejedná o člena rodiny. Ale bylo by hustý být vybraný.”
Co bys vzkázal lidem, kteří o dárcovství přemýšlejí, ale zatím se k tomu neodhodlali?
“To nevím úplně. Asi jen to, že kromě sušenky Mily může po odběru člověk dostat i Kinder Bueno, což není úplně k zahození. To bych si dal příště. Jinak je to asi věc každého, a vzhledem k mým prvním důvodům nejsem úplně někdo, kdo by měl náborovat. Je tam ale příjemná atmosféra, během odběru pouští třeba Snídani s Novou, je to tam fajn. Na krvi ne, ale na plazmě vás pokaždé zváží, takže mám aspoň představu, jak se mi za ten měsíc mění váha. Nechávám se zvážit i při odběru krve, takže doma váhu nepotřebuji a mám pravidelnost, což je taky bonus. A co je pecka, jsou vánoční odběry krve. Ty jsou hrozně příjemné, ty mám rád.”
Honzo, děkuji ti za odpovědi a velký respekt. Víc takových lidí!
“Děkuji! Stejně si ale myslím, že těch dárců je docela dost a spousta lidí by třeba darovala, ale nemůže. Třeba mamka by darovala, ale kvůli práškům na astma a alergii nemůže. A ne každý na to vypadá. Třeba před měsícem jsem jednoho potkal a zajímal se, kolik mám. Myslel jsem si, že se svými 79 odběry se můžu cítit dobře, ale borec měl přes 170 a vůbec na to nevypadal. Takže tak. Ale jak říkám, je to věc každého.”
