Max ve finále

Pelhřimovský Max Škoda, který přestoupil do pražské Sparty, se v letošní sérii se svým týmem probojoval až do finále nejvyšší juniorské ligy. Ve finále Sparta bojuje o titul proti dalšímu pražskému týmu Tatranu, který vede sérii 2:0. Tento pátek se po dvou kolech finálová série přesouvá na půdu Sparty.

Ahoj Maxi, v pátek tě čeká další zápas finálové série CE ligy. Jak se na tento zápas připravuješ?
„Tak připravuji se jako na každý zápas play-off, takže taková klasika. Kouknu na videa z předešlých zápasu a probereme s kluky z lajny rozehry, standartky a obranu. Samozřejmě poté už se soustředím jen a jen na první dvacetiminutovku.“

Stav série je 0:2 pro Tatran, můžeš nám trochu shrnout ty 2 zápasy?
„Tak na zápasy jsme byli velmi dobře připravení, musím říct. Víme, že Tatran hraje pouze all-in věci (všechny míčky hází v podstatě do brankoviště a hraje hodně na náhodu), takže je známe velmi dobře. Bohužel první zápas rozhodla naše produktivita, nebo spíše neproduktivita a zbytečné fauly, a tak se šlo do prodloužení, které nám nevyšlo. Druhý zápas měl úplně jiný průběh, kdy jsme dostali 4 góly v 1. třetině a do druhé třetiny jsme šli s mankem 3 branek. Před druhou třetinou jsme si vlastně řekli, jací jsme hráči a ukázala se naše síla týmu a podařilo se nám srovnat na 4:4. Třetí třetina byla nahoru dolu a bohužel v 6 hráčích jsme dorovnat nezvládli, a tak v sérii prohráváme 0:2 . A proto můžu jen říct: “COMEBACK IZRAEL”“

Na začátku letošní sezóny jsi přestoupil do Sparty. Jaké změny to pro tebe přineslo? 
„Tak změn bych neřekl, že je moc, protože to je už čtvrtá sezóna, kdy mě mamka vozí do Prahy, Většinou to je 3-4 krát týdně a plus o víkendu zápasy. Rodičům jsem strašně vděčný, že tohle se mnou trpí a přežijí. Učím se vlastně v autě na cestách, přijíždím pozdě domu a moc toho nenaspím. Začátky byly těžké, ale teď už jsem v podstatě zvyklý. Řekl bych, že je to pro moji kariéru asi nejlepší řešení a jsem rád, že jsem tento krok udělal. Děkuji proto Pelhřimovu, že mi to umožnil, ale samozřejmě chci všem říct, že se do Pelhřimova jednoho dne určitě vrátím.“

Jsi poslední rok juniorem, v příští sezóně tě už čeká mužský florbal. Jaké jsou tvé další plány?
„To úplně nemůžu prozradit, protože to nevím. Budu to řešit po sezóně. Teď se soustředím jen na další zápas a nic jiného neřeším.“

Přesuneme se trochu do minulosti. Jako malý jsi hrál hokej. Co tě přimnělo změnit sport a začít hrát florbal? Protože v hokeji jsi byl velmi dobrý.
„Tak je pravda, že hokej jsem hrál nějakých 10-11 let, jezdil jsem s Duklou Jihlava na turnaje, ale bohužel jsem měl problém s kolenem, který jsem v podstatě 2 roky léčil a byl na 2 operacích. Protože jsem věděl, že po operacích mám, co se týče bruslení a jiných věcí, velkou ztrátu, tak jsem hledal něco podobného hokeji, jelikož bych to nedohnal. Hned první volba byl florbal, který jsem hrál souběžně s hokejem nějaký rok, a to díky Danu Kalinovi, který mi florbal doporučil a dotáhl mě k němu. Samozřejmě moc velké dík patří Honzovi Knězů, který mi ukázal florbalový svět a otevřel mojí florbalovou cestu.“

Ta florbalová cesta nebyla snadná, protože hned na začátku si skoro celou sezónu nehrál kvůli zranění. Můžeš nám to trochu popsat, protože spousta lidí neví, jak to s tebou bylo?
„Měl jsem přetížené koleno, a musel jsem na operace. Následná rehabilitace pak trvala tak +- tu první sezónu. Od rodičů jsem měl zakázané zápasy, ale nemohl jsem si nechat některé zápasy ujít, takže jsem jen stál u brány a kluci mi to házeli do prázdné, abych nahnal nějaké kanadské body. Nebylo to ideální, ale je to taková příjemná vzpomínka na toto období bez sportu. Návrat na hřiště také nebyl jednoduchý, protože mi chyběla rychlost a síla v nohou, ale chtěl jsem, a to je důležité! Když se chce, tak to vždy jde.“

Pak to ale začalo. Účast na MČR starších žáků, 1. liga dorostenců, byl jsi i součástí týmu Vysočina, který vybojoval 4. místo na turnaji, na Prague Games výhra nad týmy Sparta Praha, Tatran Střešovice a i dalšími velikány. A to jen za Pelhřimov. Na co nejraději vzpomínáš, nebo máš nějakou fajn historku, o kterou by ses s námi podělil?
„Tak určitě z každého mám nějakou fajn historku. Třeba na Prague Games, kde byla vždy strašná sranda s tou partou, jakou jsme měli. Takže kanadské noci a srandičky mimo hřiště jsou pro mě nezapomenutelné a moc nám ani nevadilo, že hrajeme někdy i s o 3 roky staršími a o 2 hlavy většími kluky. Na MČR starších žáků byl můj osobní cíl dojít co nejdál a ukázat, co je Pelhřimov zač. Takový nejvtipnější úspěch, protože nám nikdo nevěřil, ale byl to i největší úspěch Vysočiny, bylo 4. místo na finálovém turnaji krajských výběrů. Měli jsme skvělou partu, ale nikdo nám nevěřil, že nějaký zápas vůbec uhrajeme. Nakonec jsme se ocitli na prvním miste ve skupině. Bohužel to pak v semifinále nedopadlo, ale bylo to za mě velmi fajn. Také rád vzpomínám na ODM nebo třeba CzechFin, který jsem bral jako šanci ukázat se.“

Teď tě čeká maturita. Jsi nervózní? A jak si užíváš poslední dny na střední?
„Tak mírná nervozita tam je, ale uvidíme, jak se to zvládne. Nějak se připravuji, když mám čas, takže v pohodě. Nějak si ani neuvědomuji, že za měsíc a kousek spoustu spolužáků v podstatě neuvidím, ale s některými chci zůstat v kontaktu.“

Děkuji Maxi, ať se ti daří! Určitě tě budeme i nadále sledovat. Chceš závěrem něco vzkázat divákům?
„Díky moc! Určitě bych rád vzkázal, ať chodí sledovat, a hlavně pekelně podporovat pelhřimovský áčko, ať tam ten Zrzi není sám, a určitě se někdy uvidíme.“