Opráší ještě Kočka svojí florbalku na 1. ligu?

Ahoj Kočko, dnes je to 15 dnů do zápasu s Bohemkou. Když jsme u čísla 15, tak 15 bylo tvé číslo na dresu, se kterým jsi dříve hrával. Jak vzpomínáš na svou florbalovou kariéru? 

"Vzpomínat se má, až něco skončí. Já stále věřím, že se do zápasové formy, a hlavně postavy, ještě někdy dostanu. Prožil jsem společně s pelhřimovským florbalem časy výsledkově dobré i horší. Osm let jsem pravidelně nastupoval v 1. lize, před tím s týmem pět sezón bojoval o postup, který nám protékal doslova mezi prsty. Zažil úplné začátky florbalu v Pelhřimově. S béčkem jsem dvakrát hrál Divizi. Je toho hodně, vzpomínek, zážitků, hráčů, kamarádů. Velká část mého života. Ale pořád věřím, že hráčská kariéra ještě není u konce, a výzva v podobě účasti Spartaku v 1. lize veteránů stále leží na stole."

V minulosti ses jako hráč utkal několikrát s týmem ze Superligy. Řekni nám, který zápas ti utkvěl v paměti nejvíce? 
"Jsou to určitě všechna domácí utkání, která jsme hráli ať už v poháru, nebo i na domácím turnaji O Pohár města Pelhřimova. V paměti mám hned to první, kdy jsme doma hostili Mladou Boleslav, protože s těmi samými kluky jsme dva roky před tím ještě hráli 2. ligu a oni byli, aspoň pro mě, obrovskou motivací toho, že kdokoliv může hrát výše. Připomenu ale ještě jeden zápas. Ne snad kvůli výsledku nebo kvůli atmosféře. Florbal Chodov pořádal turnaj Memoriál Honzy Civína, aby uctil památku chodovského florbalisty, který tragicky zahynul při automobilové havárii. Jim tehdy vypadl jeden tým a Karel Myšák, sekretář Chodova, mi zavolal, jestli během necelých dvou dnů dáme dohromady družstvo a dorazíme. Jeli jsme tehdy asi jen s 8 hráči, ale řekli jsme si, že je to výzva. Snad poprvé jsme hráli skutečný beton, systém jak z učebnice, a s Chodovem doslova ubetonovali remízu 0:0. Stálo nás to ale tolik sil, že jsme ve dvou dalších zápasech dostali hrozné rychty. Pak už nás na turnaj nikdy nepozvali :-). Jen doplním, že to nebylo kvůli tomu, co jsme převedli. Turnaj se změnil do podoby utkávání se juniorských týmů, protože i Honza Civín byl juniorského věku. "

Přesuneme se k zápasu s FbŠ Bohemians. Zavzpomínej trochu na minulý zápas s tímto soupeřem. Těsná prohra o jedinou branku, jak to retrospektivně vnímáš?   
"Vzpomínat na jedenáct let starý zápas je opravdu těžké. Žasnu, jak v televizi jsou sedmdesátiletí hokejisti schopni vzpomínat na zápas, který hráli, když jim bylo pětadvacet a vybavit si kličku ve druhé třetině, kterou udělali nějakému soupeři. Díky reportu víme, jaký měl samotný zápas průběh. Z mého pohledu to vždy byla obrovská motivace uhrát slušný výsledek, a i když soupeři sebou brali i nějaké juniory mimo základní sestavu, tak jsme je většinou donutili stáhnout na dvě lajny a dohrávat jen s TOP hráči, aby si zajistili postup. To vždycky potěšilo nejvíc, když soupeř musel na konci utkání hrát skutečně naplno. "

Co se týče florbalového dění, tak máš obrovský přehled. Vidíš rozdíl mezi FbŠ Bohemians z roku 2011 a tím aktuálním? Tedy kromě toho, že Michal Jedlička nenastoupí jako hráč, ale jako trenér.  
"Bohemka vždy výborně pracovala s mladými hráči a je až neuvěřitelné, že to platilo před deseti roky a platí to stále. Navíc nyní už i s puncem mistrů světa, kterým se může pyšnit řada odchovanců nebo hráčů Bohemians. Takže v tomto to bude podobné. Přijede výborně fyzicky připravený mladý tým, který má hodně zkušeností z nejvyšší soutěže. Bude to samozřejmě těžší než před těmi jedenácti roky, protože celý florbal šel neuvěřitelně nahoru a superligové týmy svojí každodenní prací rozdíl mezi nižšími soutěžemi ještě zvýraznily. O tom svědčí i úspěšná angažmá řady hráčů ve švédské lize v době covidu."

S Michalem Jedličkou jste se utkali jako hráči, nyní se utkáte jako trenéři. Jaké bylo hrát proti tak kvalitnímu střelci? 
"S nadsázkou řeknu, že přeze mne gól Bedla nikdy nedal. A teď mi dokažte, že jo :-). Fakt netuším, kolik branek tehdy a přes koho Bedla dal. U těchto hráčů, tedy střelců od pána boha, musel být obránce stále ve střehu. Oni většinou neměli moc rádi osobní obranu, kterou jsme tehdy hráli, takže pokud s nimi člověk vydržel běhat, tak měl vyděláno, protože na ně moc nahrávek nešlo. To byl asi jediný možný klíč k úspěchu. Protože nechat ho zpracovat míček a rozeběhnout, nechat ho vystřelit či dorážet, bylo jen otázkou štěstí, že z toho nebyl gól. V trenérské hantýrce existuje pojem být online. Pokud obránce na chvilku vypne, soupeř si třeba jen o půlmetru odskočí a průšvih je na světě. Výběr místa, přesná střela a orientace v před brankovém prostoru dělala z těchto hráčů to, co byli. Nemuseli být tak rychlí, nemuseli být mozky týmu, ale byli to zabijáci, kteří byli v pravý čas na správném místě a ten gól prostě dali. "

Znáš Michala i osobně? Jaký je?   
"Michala znám, byl několikrát i v Pelhřimově v roli trenéra ať už na turnajích regionálních výběrů či na Mistrovství republiky. Za mne pohodový a férový člověk, který uměl ocenit snahu organizátorů, uměl udělat srandu a pohodu mezi ostatními týmy a trenéry. Dle mého jeden z největších českých odborníků na florbal. Na lavičce chce po všech to nej a když to není, tak emoce letí nahoru. Za uši dostanou hráči, ale i rozhodčí a rodiče. "

Poslední otázka. Kolik očekáváš diváků?  
"Mám obavu o kapacitu naší haly, aby se všichni diváci do haly vešli. Dvě stovky diváků je dle mého minimum, myslím že můžeme mířit ještě o stovku výše. To už ale bude organizátorský masakr. Ale jednou do roka to s celým týmem pořadatelů určitě zvládneme a divákům připravíme super zážitek."