Pelhřimovská legenda Marek Švrkala

Ahoj, legendo! K dnešnímu dni máš na svém kontě 490 oficiálních utkání za A-tým! Nikdo jich nemá tolik jako ty. Čekal jsi na začátku kariéry, že jednou dosáhneš takového čísla?
„Ahoj Martine, šéfe na grilu a legendo božejovského obžerství. Tohle číslo jsem určitě nečekal. Vždycky mě ale bavilo hrát a jezdil jsem, kdykoli to šlo, takže se to postupně nasčítalo.“

Ale pojďme na začátek. Kdy ses poprvé setkal s florbalem a jak vlastně začala tvoje kariéra obávaného obránce?
„S florbalem jsem se setkal poprvé na 3. ZŠ někdy kolem roku 1996, kdy jsem si šel koupit k panu řediteli Charouzkovi hůl značky Fiber za 300 Kč. Měli jsme tam jednou týdně před vyučováním florbalový kroužek. Pak na gymplu už jsem hrál jen o tělocviku a na nějakém školním turnaji cca v roce 2002 nás do oddílu zlanařil Kůča, protože chtěl dostat další juniory pod Spartak. Hrál jsem spíš v útoku, na beka mě přesunuli až v áčku, protože jsem nebyl moc šikovnej a zároveň jsem se nebál přitvrdit.“

Je to už 20 let, co jsi přišel do áčka, že? To tehdy ještě na hřišti zářil předseda Jirka Kučera! Jaké to bylo přijít jako mladík mezi zkušené hráče?
„Nějak tak to bude. Tehdy měli muži občas trénink po juniorech a kdo chtěl, mohl zůstat, protože jich bylo málo. A mě florbal bavil, takže jsem klidně šel na dva tréninky za sebou. Občas jsme od zkušených dostali nějaký tělo navíc a letěli za mantinel nebo se zhasla tělocvična a stříleli jsme po sobě míčky. Ale celkově to bylo v pohodě a borci jako předseda to velmi usnadnili.“

Když jsi začínal, florbal byl úplně jiný sport. Co ti nejvíc utkvělo v paměti z těch „starých časů“? A co se podle tebe za ty roky nejvíc změnilo?
„Celkově se hodně zvedly podmínky kolem florbalu. Z těch úplně starých časů si pamatuji, že jsme v létě s florbalkami trénovali na venkovním hřišti na 3. ZŠ nebo jezdili do tělocvičny do Nové Cerekve. Dneska je to oproti tomu v naší hale luxus. Taky jsme kdysi měli fakt mizerné mantinely a před rekonstrukcí vyhlášenou palubovku s několika hrby, takže stačilo vystřelit po zemi a míček se záhadně zvedl. Určitě také přibylo víc taktiky a šikovných mladších hráčů. Jinak je to furt florbal jako kdysi.“

Pamatuješ si na svůj první gól?
„První gól si nepamatuji, ale zápas ano. Odjížděli jsme na něj totiž v 7 ráno a v 7 lidech do pole jsme vyrazili na dva zápasy do Chlumce nad Cidlinou. Áčko mělo nouzi, tak musel jet každý, kdo mohl a vzpomněli si i na mě. A hned v prvním zápase jsem dal asi 2 nebo 3 góly. Hrál jsem na křídle, měl jsem hlavně běhat, protože nás bylo málo, a Vlasta Zápotočný mi to několikrát naservíroval do prázdné. Stačilo to jen trefit.“

Za ty roky jsi s florbalem zažil spoustu věcí, jak na hřišti, tak mimo něj. Co se ti nejvíc vybaví, když vzpomínáš?
„To je těžké něco vypíchnout. Určitě se mi vždycky vybaví hlavně spoluhráči a parta, co je kolem florbalu. Pak samozřejmě ty úspěchy a neúspěchy. Vesměs poslední zápasy v sezóně, tak doufám, že to letos skončí opačně než loni, protože to si budu pamatovat hodně dlouho.“

Jako důkaz, že jsi skutečná legenda, je i to, že máš vlastní střelu – „šmahovku“. Že je to záludná střela, mohu potvrdit! Jak vůbec tahle střela vznikla?
„Ani nevím, někdo kdysi prohlásil, že střílím šmahem. Asi protože moje technika je... no, řekněme jedinečná.  Přece jen jsem v oddíle začínal až v juniorech a jsem poměrně klempák. Takže z mých rukou občas vypadne něco překvapivého, co brankář nečeká.“

Po tolika letech v áčku – co je pro tebe větší výzva? Soupeři na hřišti, nebo udržet krok s mladšími spoluhráči?
„To je stejné, pokud neudržím krok s mladšími spoluhráči, pak ho neudržím ani s protihráči. Upřímně mi ale teď dávají víc zabrat někteří spoluhráči, naše první lajna patří určitě k tomu nejlepšímu v divizi, takže je těžší je bránit. Je to ale super, protože jsme na jiné soupeře po trénincích dobře připraveni.“

Děkuji Marku a ať zdraví drží a my tě mohli vídat na palubovce co nejdéle.