Rozhovor s Honzou Knězů
Ahoj Honzo, pojďme si nejprve shrnout sobotní utkání, které v tobě asi zanechalo dost rozporuplné emoce. Začněme první třetinou, která vlastně určila směr celého zápasu – inkasovali jste v ní tři branky a vaše střely často končily na blocích soupeře. Jak jsi viděl úvod utkání?
„Ahoj Martine, úplně stejně, jak ho popisuješ ty. Šli jsme do 1. třetiny s tím, že eliminujeme soupeře brejky, ze kterých nás u sebe na hřišti trestal. A ejhle, všechny 3 góly byly do postavené a zformované obrany, ještě než nějaké potíže nastaly, takže tak. Když se podívám na góly přímo, tak z 1. gólu se mi chce brečet ještě teď, protože to je jeden z bodů, který jsme probírali v týdnu i před zápasem, jak má naše levé křídlo bránit na levé straně. Hotovo 0:1. 2. gól – jen jsme stáli a koukali ve špatném prostoru, protože jsme spoléhali na jiné 3 hráče. Hotovo 0:2. A 3. gól, no, takhle se prostě v play off nebrání, takže tak. Když to vezmu směrem do útoku, tak jsme měli silné první střídání, ale opět chyběl hráč před brankou, který, věřím, kdyby tam byl, jak jsme chtěli, mohli jsme vést my 1:0 a vypadalo by to určitě jinak, ale jak jsem řekl po zápase, tak tyto detaily rozhodly celou sérii. 0:3 po první třetině bolelo, navíc se soupeř ani nenadřel.“
Druhá třetina toho z florbalového pohledu příliš nenabídla a byla spíš o faulech a diskuzích na hřišti. Čím si vysvětluješ, že hra v té části trochu ztratila tempo?
„Myslím si, že to bylo snahou soupeře trochu kouskovat hru a udělat z toho blamáž. U soupeře mi oba zápasy přišlo, že jsme ve 2. třetině přebírali otěže, ale tady u nás doma si to pohlídal a začal bořit hru, my jsme tlačili, stříleli, ale všechny střely létaly vedle nebo do bloku, takže i proto to vypadalo takhle.“
Ve třetí třetině ale přišlo něco jako povstání fénixe z popela. Sice jste hned inkasovali čtvrtý gól, ale tým se nevzdal, začal stahovat náskok a nakonec jste utkání výrazně zdramatizovali. Kdyby nepřišlo vyloučení za špatné střídání, mohlo to dopadnout úplně jinak. Co jste v té chvíli změnili, že přišly branky a bylo cítit, že chcete se zápasem ještě něco udělat?
„V úvodu 3. třetiny jsme samozřejmě dostali gól, který řešíme s danými hráči ob týden, že takhle ne, ale bohužel. Myslím, že změna byla od obránců, kteří začali víc střílet, pomohlo tomu i nasazení Marka Švrkaly, který i dobře pracoval v obraně a získal spoustu míčků. My jsme věděli, že potřebujeme gól, ale čekali jsme na něj dlouho a strašně jsme se nadřeli. Pak se necháme vyloučit za faul, který opět nic neřeší. Dotáhneme na 4:5 a další vyloučení, které opět nic neřešilo, zbytečná rozehrávka, která šla stejně dozadu. To je jak v Náchodě, kdy chytneme míček do ruky, to prostě tak moc bolí, že to nejde popsat. Kdybychom aspoň namazali při přesilovce krosovkou nebo něčím, ale tohle bylo úplně k ničemu, navíc máme svoje postupy a víme, jak tyhle situace máme řešit, nebo spíše nevíme. Fyzicky jsme mohli, soupeř byl na ručník, už jen bránil, a my to zase takhle zazdíme, to prostě bolí.“
Když se podíváme na celou sérii – hodně lidí asi čekalo vyrovnanější průběh, ale nakonec skončila v nejkratším možném čase. Jak bys celou sérii zhodnotil ty?
„Já osobně cítím obrovské zklamání. Naše předvedená hra měla do ideálu daleko. Chybělo sebevědomí, odvaha v určitých situacích a zdravé riskování. V situacích 1 na 1 jsme raději otáčeli zpět, ale když jsme měli míček posunout, protože jsme byli pod tlakem a neměli jsme míček plně pod kontrolou, šli jsme do 3, tomu neříkám zdravé riskování, ale sebevražda. Takhle bych shrnul celou sérii, kdy jsme řešili věci okolo a neřešili jsme náš výkon. A v rozhodujícím zápase doma jsme se šli jen předvést sami za sebe, ale nešli jsme předvést, co umíme jako tým. Mám spoustu věcí na videu a musím je probrat s hráči, protože já z toho nemůžu opravdu spát. Co si budeme, nedokázal jsem tým připravit na vrchol sezóny, takže jsem za předvedenou hru zodpovědný primárně já a nebylo to dobré, nejsem spokojen. Být tohle play down, už jsme zase v Divizi. Tak se na to dívám. O to víc je důležité, že jsme zvládli základní část tak, jak jsme ji zvládli, a uhráli si potřebné body. Pokud se do budoucna nepřistoupí ke všem zápasům v základní části naplno, play down se tu může klidně hrát. Sami víme, že ne vždy jsme byli 100% v našem přístupu, takže tak.“
Byl podle tebe nějaký konkrétní zápas, který byl pro vývoj série klíčový a mohl ji nasměrovat jiným směrem?
„První zápas – soupeř se nám dostal pod kůži, sebral nám sebevědomí a rozhodil nás svou místy zákeřnou hrou, ale hrál, co rozhodčí dovolili, takže tak. Kdo tvrdí, že se mu soupeř nedostal do hlavy, tak k sobě není upřímný podle mě. Takže první zápas jsme nebyli úplně psychicky odolní a to nás provázelo zbytkem série.“
I přes vyřazení ve čtvrtfinále se dá sezóna hodnotit poměrně pozitivně. Z jedenácti domácích utkání Národní ligy jste vyhráli devět a v základní části jste obsadili páté místo. V poháru jste navíc do Pelhřimova přivezli extraligový FBC Liberec, se kterým jste odehráli velmi vyrovnaný zápas. Když se za sezónou ohlédneš, jak by si ji zhodnotil?
„Když se zkusím oprostit od posledních 3 zápasů, tak určitě dobře. Uhráli jsme si 2 kola před koncem play off, tím jsme si zajistili setrvání v soutěži, takže ten primární cíl byl určitě splněn. Navíc jsme odehráli pár slušných zápasů, které musely bavit, hlavně těch pár doma. Zlín, Náchod, Třinec, Troopers – tyhle domácí zápasy musely bavit lidi, takže i to se snad povedlo. Na druhou stranu se to povedlo doma, což má nějaký důvod. Jeden z detailů, proč se nám doma dařilo, jsou diváci, na které navazuje práce Honzy Kotena, který uspořádá domácí utkání tak, že si přijdete jak na extralize (myslím, sice se na ni nedívám, protože mě nebaví, ale takhle nějak bych si to tam představoval). Bylo by dobré si to přenést i ven, protože spousta týmů vyhrává venku taky v pohodě, nevidím důvod, proč my ne. Nebo takhle, vidím důvod, už ano. Takže abych to shrnul – základní část dobrá, nechci to nějak přechvalovat, ale to jen z důvodu, že tohle hodnocení by měli udělat i jiní, ať to nevypadá, že se tu přechvaluji. My jsme od června pracovali tak, abychom byli schopni hrát opět do konce dubna, kdybychom nedejbože (slovo „bože“ je možné nahradit slovem „Messi“) padli do play down. Takže mě mrzí, že jsme nehráli déle, fyzicky jsme byli připraveni. Na druhou stranu jsme loni hráli pod tlakem opravdu dlouho, takže si kluci teď mohou chvilku odpočinout. Ale ještě ne, ještě musíme dořešit a doběhat toto vypadnutí.“
Z čeho máš během sezóny největší radost? Co se týmu podle tebe dařilo nejvíc?
„Určitě asi ze základní části to, že se nespadlo do play down, když bych to bral výsledkově. Co možná nebylo tak vidět, ale mám z toho radost, byla účast na zápasech, kdy spousta hráčů měla nějaké zranění nebo jiné věci a vždycky jsme to nějak složili. Já tu nemůžu jmenovat, protože bych určitě zapomněl na někoho, ale spousta hráčů hrála kolikrát i když to zdravotně k tomu nebylo. Tohle nám hodně pomohlo, hlavně i minulou sezonu. Co mě někdy mrzí, tak to, že třeba slyším od lidí „hele, tamten nehrál dobře, ten snad nemohl, ne?“ a podobné věci na hráče, přitom ten hráč mi řekne, že dá 2 třetiny (nebo dá, co dá), že je KO. Ono to je moje zodpovědnost, že tam dané hráče možná přetěžuji a nevypadá to dobře, ale za to hráči nemohou. Já jsem rád, že chtějí hrát. A další věc, co mě těší a asi není vidět, jsou hráči, kteří vůbec nehrají (z jakýchkoliv důvodů), ale jsou s námi na střídačce a nechytračí s pivem na tribuně, to je taky důležitý detail, který mě těší.“
A naopak – co se podle tebe nedařilo a co tě mrzí nejvíc?
„Co mě mrzí? Asi moje rozhodnutí, která jsem mohl udělat jinak nebo neudělat. Teď si třeba říkám – 1. gól, který jsme dostali. Já jsem věděl a měli jsme pod kontrolou, jaká lajna naše chodí na jejich, tady jsem to věděl, ale poslal jsem tam danou lajnu, bohužel 0:1. Gól na 0:4 – řešíme to furt, ale říkám si, že jsem před 14 dny, kdy to hráč udělal zase na tréninku, měl více zakročit, možná ho fyzicky napadnout zezadu (humor, ale víme), aby si to zapamatoval, protože to řešíme už 2. sezonu. Takže mě mrzí, že jsem v tom nebyl důslednější, takže asi tyhle věci, které jsem mohl udělat lépe nebo neudělat. Ale asi bych slovo „mrzí“ stejně nepoužil, prostě je to, jak to je. Spíš nad tím hodně přemýšlím, abych to příště udělal lépe, i když to třeba stejně neudělám. A co mě ještě mrzí, je, že sezona skončila takhle, ještě pár zápasů bychom snesli, když jsme si to play off uhráli.“
Na závěr se zeptám na budoucnost. Máš už nějakou představu o dalších plánech s týmem?
„Zajímavá otázka, ale plány s týmem jsou takové, že dojedeme kvalitně tréninky do konce března, i když zrovna úterní trénink měl do kvality daleko, ale rád bych udržel nějaké nasazení ještě do konce března. V sobotu vyrazíme na béčko do Třebíče, pak si vystoupím v Jihlavě, dám si sushi, pojedu pak do Brodu se podívat na play up. V neděli kouknu na juniory a příští týden jsem zjistil, že holky hrají v Kašperských Horách, takže super výlet. Jestli otázka míří na mou další budoucnost, tak se určitě do A-týmu nevrátím jako hráč, 2 roky jsem pořádně netrénoval, sotva zpracuji míček na béčku, takže tak.“
