Rozhovor s Liborem Domkem Domkářem

Ahoj Libore, díky že sis udělal chvíli na krátký rozhovor. Vím, že je teď pro tebe volný čas vzácnost. V pelhřimovském áčku jsi začínal jako junior a dnes tu máme pracujícího muže, kterému rostou i fousy :) Změnil ses nějak za ty roky? 
Ahoj Martine, úplně v pohodě, na rozhovor s tebou si udělám čas vždy. Holt balíčky a lidé počkají. Jak říkáš, teď je to s volným časem děsný, spíš žádný nemám. Pár hodin se najde, ale to už je spíš takové lehárko a odpočinek na další den. Vousy mi rostly už v 15, takže to není změna, ale velkou roli v životě hraje ta práce. Práci s florbalem není moc jednoduché skloubit.

Zda jsem se změnil, to já asi nemůžu posoudit. Jestli jsem se změnil nějak, tak že si člověk začne uvědomovat jiné priority. Když jsem chodil do školy, tak jsem šel ráno do školy, přišel domů a jel jsem na trénink, takže nic velkého. I když v té době mi přišlo, že je to hrozně náročné a co si budem, teď si někdy říkám, že bych se tam na chvíli i vrátil. 

A po sportovní stránce si myslím, že jsem se změnil hodně. Co se týče emocí, tak asi ne, ale snažím se to nedávat najevo. Přeci jenom brečící chlap ve 20, to nevypadá dobře. 

Ano, teď se snažím být klidný a zatím to docela vychází, ale proč to tak je, to sám pořádně nevím. Ale myslím si, že je to díky práci, protože ten, kdo mě zná, ví, že jsem cholerik a to velký. To, co se děje v mé dodávce, když začnu mít záchvat, to nikdo nechce vidět. :D Pár věcí v autě to už pocítilo, takže si myslím, že se vyřvu a vynervuji v práci, proto chodím na zápasy už v klidu.

Chtělo by se zeptat mých kolegů. Protože si celý den voláme, tak mě často slyší a když se mi začnou smát, to mě naštve ještě víc.

Jak bys zhodnotil probíhající sezónu? Zraněný je Vašek Fučík, Tomáš Kocián a Petr Zajíček občas přijde na výpomoc. Jak moc je absence těchto hráčů znát?
Pro mě obrovské zklamání jak individuálně, tak i týmově. Nacházíme se v takové situaci, v jaké jsme a dostali jsme se do toho sami. Teď to budeme mít hodně těžké, venku se nedaří a doma se taky trápíme. Dalo by se tomu říct deka, ale tou jsme se přikryli sami a teď nevíme, jak se odkrýt. Asi tady nechci jít úplně do detailu, to by se do programu nevešlo. A co se týče zraněných hráčů, no je to sport a patří to k tomu. Samozřejmě jsou to hráči z první brázdy a moc chybí, ale na tohle se vymlouvat nemůžeme. Jsme tým a máme tam spoustu dalších hráčů, kteří mohou rozhodovat zápasy, ale bohužel zatím se neukazují.

V sobotu přijede druhá Plzeň, která v posledním utkání dokázala porazit první Panthers, do té doby neporažený tým. 
Jaký čekám zápas. No popravdě moc nám nevěřím. Nejsme teď dobře nastavení, ale stát se může cokoliv. Hrajeme doma, to bude hrát taky velkou roli a jak nás znám, tak my můžeme porazit kohokoliv. Ale jak to v sobotu dopadne, to nevím. Samozřejmě se budeme snažit všichni, jak to jen půjde, to slibuji na své pelhřimovské srdce. 

Letos jsi zažil vítězný debut v 1. lize za brněnské Gullivers. Jak sis to užil a jak velký rozdíl to byl proti Národní lize?
Užil jsem si to moc, ale pro mě to lehký zápas nebyl. Hnedka první střela a padlo mi to tam. Takže začátek nebyl lehký, ale pak jsem se do toho dostal a už to šlo. Samozřejmě, kluci mi moc pomohli a bylo to super.

Rozdíl je to obrovský, nečekal jsem to, ale je to obrovský skok. Je to ohromně rychlejší a více než v národní lize se dbá na taktiku. Myslím si, že i pro oko diváka je to zajímavější, ale to já teď posoudit nemůžu.

Na každém tvém utkání je tvůj taťka. Jestli si pamatuji dobře, nebyl též florbalový gólman? 
Ano, to sis všiml velice dobře. I maminka a děda tam sedí každý zápas, chtěl bych jim moc poděkovat za podporu.  Ano, máš pravdu, táta taky chytal a pořád, když je šance, tak mi o tom vypráví, jako by to bylo včera, ale bohužel pár let už to je. 

Myslím si, že florbal teprve v Česku začínal a pár kamarádů si v Brodě založilo klub. V tu dobu se v Havlíčkově Brodě hrála extraliga a na začátku se jim velmi dařilo. Byli dokonce myslím 3x za sebou i v playoff, takže paráda. Když jsem se občas podíval na statistiky, tak taťka byl hodně vysoko, takže se i z pohledu syna na to kouká velmi hezky.  Myslím, že se jmenovali Havlíčkův Brod Sharks, ale kdy to bylo, to já nevím. Nechci kecat, ale okolo roku 1995 a dál, přesné roky nevím.

Libo, co ty a rituály, nebo pověrčivost před zápasem?
K tomuhle bych se asi nevyjadřoval. Myslím si, že v šatně není víc pověrčivý hráč, než jsem já. Na každý zápas si oblékám stejně výstroj a mám i speciální trenky, které musím mít celý den až do zápasu.  Rituály bych si nechal pro sebe, jestli to někomu nebude vadit. Tohle se totiž neříká, ale ten, kdo mě zná a chodí na každý domácí zápas, tak z toho ví alespoň 30 %.

A poslední otázka na odlehčenou. Co Libor a životní láska? Mají fanynky šanci bojovat o tvé srdce? 
To bys nebyl ty, aby ses na nějakou kravinu nezeptal.  S touhle otázkou jsem se musel poradit přes telefon a odpověď je taková, že v mém srdci je jen jedna osoba. Ale jestli má někdo zájem, tak se prý stačí na mě jen hezky podívat a budou se trhat vlasy, takže kdo z fanynek to chce zkusit, já jí bránit nebudu, ale na domácích zápasech většinou je a pár let už moji slečnu znám a můžu jen potvrdit, že nemá vůbec žádný problém se s někým poprat.  Ale jak říkám, v mém srdci je jen jedna dívka, která je pro mě v životě obrovskou oporou. Takže musím říct, že děvčata mají smůlu.

Děkuji za rozhovor a trochu se v té bráně snaž.