Týmová soudržnost. Nutnost!
Charakteristickými znaky jsou flexibilita, propojení jednotlivých členů a důvěra, díky nimž mohou týmy naplnit svůj plný potenciál a proplouvat nejistým, až chaotickým sportovním prostředím s relativní jistotou a vyšším smyslem pro tým.
Autor: Michal Ježdík, vyšlo v Magazínu COACH 12/2024, měsíční příloze Deníku Sport
Budování soudržnosti, důvěra a propojení jsou mnohem víc než obsazení správných míst těmi správnými lidmi. Klíčem je najít ten pravý bod (sweet spot), v němž se spolupráci daří, i když struktura týmu nebo názory neodpovídají šabloně. Najít bod, ve kterém si najde naplnění svých individuálních cílů každý člen týmu, ale zároveň je ochoten přijmout svou roli a podřídit se celku.
I proto můžeme ve sportu směle konstatovat, že výkon týmu není aritmetickým součtem výkonů jednotlivců. Týmy, které byly a jsou schopny opakovaně vítězit v nejlepších ligách, nejsou jen tak nahodile sestaveny. Jsou budovány záměrně prostřednictvím pečlivého návrhu, jasné komunikace a společných cílů. Jedná se o nekonečné hledání kombinace, v níž se role, odpovědnosti a různé perspektivy sladí, což každému jednotlivci umožní využít své silné stránky ve prospěch kolektivu.
Úspěšné týmy minulosti, ať už se jedná o fotbalový klub Manchester United pod vedením Sira Alexe Fergusona, dynastie Golden State Warriors pod vedením Steva Kerra, All Blacks pod taktovkou Sira Stephena Hansena či Chicago Bulls s Philem Jacksonem, všechny vybudovaly pevné základy důvěry, jasné komunikace a přizpůsobivých rolí. Bez toho se i nejzkušenější týmy a skupiny potýkají s problémy.
Peter Guber, generální ředitel společnosti Mandalay Entertainment a spolumajitel týmů Golden State Warriors, LA Dodgers, LA FC a nově ženského basketbalového týmu Golden State Valkyries, k tomu dodává: „Bez sociální soudržnosti by tu lidstvo nebylo. Bez taktiky, pravidel a strategií, které lidem umožňují spolupracovat, nejsme dostatečně impozantní, abychom přežili.“
Tento princip tedy podle Gubera platí v obchodních organizacích a elitním sportu stejně jako v naší evoluční historii.
Jak tedy soudržnosti dosáhnout zejména ve sportu, v prostředí, kde členové týmu nemusí přesně zapadat do tradičních rolí? Jednu věc jsme již zmínili, a to nalezení pravého bodu. Znamená to sladění rolí a odpovědností všech členů týmu (nejen v hráčském, ale i v realizačním a celém sportovním úseku) tak, aby každý přispíval ke konečnému výsledku (produktu) svou originalitou, avšak zároveň respektoval společný záměr, spoluhráče a realizační tým.
Klíčovou roli v tomto procesu mají hlavní trenéři, před nimiž stojí především krátkodobé úkoly jako například hledání nejefektivnějšího řešení pro tým, nikoliv posilování protichůdných sil nebo osobních záměrů. K tomu přicházejí výzvy v reálném čase, jako jsou třeba zranění nebo série porážek.
Velmi důležité v současném sportu je si uvědomit, že hlavní trenéři koučují dva týmy: tým hráčů a realizační tým. Společnou odpovědnost s hlavními trenéry nesou na bedrech také sportovní ředitelé. Koordinují všechny procesy, komunikují vize a konkrétní situace směrem nahoru (k majitelům a managementu klubu) i dolů (k hráčskému kádru a realizačnímu týmu) a měli by vidět tým a klub hlavně ze středně a dlouhodobé perspektivy. Mají dohled nad rozhodováním.
V soudržných a nejlepších týmech existují úrovně pravomocí a samostatnosti, což umožňuje rychlejší a efektivnější rozhodování. Například sportovní ředitel nemusí mít konečné slovo v případě verdiktu o návratu hráče do hry. To spadá do kompetence lékařské a fyzio sekce ve spolupráci se silovým a kondičním úsekem. Všichni členové sportovního úseku však musí mít potřebné informace a včas.
Základní prvky soudržnosti
Existuje mnoho důležitých prvků soudržného týmu, mezi základní však patří: jasné vymezení rolí, důvěra, odpovědnost (závazek) a přizpůsobivost.
U jasného vymezení rolí je klíčem sladit specifické dovednosti jednotlivce s jeho přínosem k cílům týmu a zajistit, aby každý věděl, za co je zodpovědný a tuto odpovědnost přijal za vlastní.
Základem důvěry je otevřené (bezpečné) prostředí, v němž můžete vyslovit svůj názor. Odlišné názory nebo přístupy jsou respektovány a vítány, nikoliv odmítány.
Z pohledu odpovědnosti je důležité, aby všichni chápali nejen to, jaká rozhodnutí je třeba učinit, ale i to, kdo je za ně odpovědný a jak se provádějí.
Přizpůsobivost? Sport, a sportovní hry zvlášť, je sám o sobě velmi dynamickým prostředím. Role se mohou měnit v závislosti na soupeři, stavu utkání nebo postavení v tabulce.
Flexibilita a ochota vystoupit ze své komfortní zóny a převzít odpovědnost jsou vyhledávanými atributy u elitních sportovců. Už dávno neplatí, že hráči se do týmu vybírají pouze podle nároků kladených na dané pozice na hřišti. To už je samozřejmostí. Klíčem je, jak jsou hráči flexibilní a jak budou schopni navzájem spolupracovat. Cílem tedy není pouze obsadit předem definovaná místa, ale vybudovat dynamický, flexibilní systém, jenž se přizpůsobuje aktuálním potřebám, které jsou na high performance prostředí ve sportu kladeny.
Dovolte mi přidat ještě tři hodnoty, jež podporují soudružnost a ctí je Steve Kerr, trenér NBA týmu Golden State Warriors.
Radost: najděte ji ve své práci. Když milujete, co děláte, doprovází vás na každém kroku entuziasmus. Ten je spojen s procesem, nikoliv pouze s výsledkem.
Všímavost: buďte vděční za příležitost a uvědomujte si, co se kolem vás děje. Podle Kerra se to promítá do vděčnosti za možnost hrát v týmu, vydělávat si na živobytí a skvěle se bavit. Nespoléhejte se pouze na dar skvělých genů, na skvělé rodiče, kteří vás nasměrovali a podporovali, a na výborného trenéra, jenž si uvědomil vaše předpoklady a nadání, nebo všechno dohromady.
Empatie: je velmi důležité naslouchat svým hráčům, sportovcům a ukázat, jak moc nám na nich záleží.
Čím se liší skvělé a dobré týmy
Pokud jsou vyjasněné role, uvnitř týmu panuje důvěra, lidé si uvědomují svou odpovědnost. Tyto týmy jsou flexibilní, neodkládají řešení konfliktů. Zásadní je tyto prvky spojit.
Spojení se vytváří na základě interakcí, jež se zlepšují, když se cítíme bezpečně, jsme oceňováni a respektováni. V tento moment je méně pravděpodobné, že se uzavřeme nebo stáhneme do kouta. Elitní koučové (v anglickém fotbale manažeři) v této oblasti neponechávají nic náhodě. Spojení musí být záměrné. Není to něco, co člověk předpokládá, že se stane samo nebo v hospodě či na vánočním večírku.
Stejně jako věnujete čas prevenci zranění, elitní týmy věnují čas posilování týmové soudružnosti. To lze praktikovat například cílenými nezávaznými rozhovory mezi trenéry a hráči, mezi jednotlivými hráči a uvnitř realizačního týmu. Komunikace na smysluplné úrovni posiluje vazby mezi spoluhráči, mezi hráči a realizačním týmem, posiluje se vztah ke klubu a pochopení společného cíle.
Většina těchto kroků zůstane navždy schovaných pod pokličkou. Některé jsou dobře viditelné, jiné se dostanou na světlo světa za delší dobu. Dva příklady záměrného budování spojení za všechny: Prvním je společné kolečko hráčů a realizačního týmu fotbalové Sparty na hřišti u středového kruhu bezprostředně po utkání s jasným sdělením pro všechny od jednoho nebo více protagonistů. Druhým je basketbalový tým Chicago Bulls na konci 90. let. Hlavní trenér Phil Jackson shromáždil všechny své hráče, včetně Michaela Jordana, Scottieho Pippena, Dennise Rodmana, a požádal je, aby napsali, co pro ně tým Bulls znamená, a pak je jednotlivě přečetli celé skupině nahlas. Když se tak stalo, Jackson symbolicky zapálil veškeré odpovědi napěchované v plechovém hrnku, všichni přihlíželi a cítili se více propojeni.
Steve Kerr, současný hlavní trenér Golden State Warriors a bývalý hráč Bulls, k tomu řekl: „Byl to jeden z nejsilnějších momentů, jaké jsem kdy zažil.“
Michal Ježdík: Vedoucí sportovně metodického úseku České basketbalové federace, člen VV ČOV. Bývalý basketbalový reprezentant, trenér národního mužstva mužů a U20, Sparty, Prostějova, Nymburka. Byl členem realizačního týmu NBA Detroit Pistons v letních ligách. Opakovaně absolvoval Euroleague Basketball Institut. Certifikovaný lektor ČOV.
viz také:
