Nejvyšší soutěž juniorek mi dala disciplínu, přiznává Viktorie Váňová
Sedmnáctiletá obránkyně Viktorie Váňová patří mezi hráčky, které v sezoně pomáhaly Světlé nad Sázavou v 1. lize juniorek. A výpomoc to byla vskutku parádní. Svým dílkem totiž přispěla k tomu, že se tým ze sklářského města probojoval až mezi osm nejlepších v republice.
"Je pravda, že nám před sezonou pár lidí nevěřilo. Proto jsem ráda, že to takhle pěkně dopadlo. Naše síla byla hlavně v soudržnosti... prostě jsme všechny táhly za jeden provaz a věřily, že můžeme kohokoliv porazit. Jako třeba Ostravu v osmifinále. Navíc nás perfektně držela brankářka. A kdybych měla zmínit nějakou spoluhráčku z Pejru, určitě by to byla Zuzka Simandlová, která neuhnula z jediného souboje. Je to fakt bojovnice," chválí svou parťačku.
Odchovankyněmi Spartaku se to v týmu vůbec dost hemžilo. Kromě Viktorie a Zuzany dres Světlé obléklo dalších sedm hráček. "Je příjemné, když okolo sebe máte hodně holek, které znáte. Na druhou stranu je potřeba říct, že většinu hráček ze Světlé jsem znala už z výběrů, takže jsme se nemusely nějak dlouho oťukávat a rychle si sedly," říká usměvavá florbalistka, pro kterou byl ročník v nejvyšší juniorské lize velkou školou.
"Hlavně v rychlosti a taky celkovém přístupu. Soutěž berou všechny holky vážně, jsou mnohem důraznější, drží se systému... V lize bylo navíc několik hráček, které už nakoukly do extraligy žen, což pro nás bylo taky plus. Dalo mi to nějakou disciplínu a zároveň ukázalo, že je nutné se na každý zápas perfektně připravit a nebrat jej na lehkou váhu. To se ostatně hodí i do života," je přesvědčená Váňová.
Ta si letos vyzkoušela taky 1. ligu žen. Ve dvou zápasech v dresu jihlavského SK zaknihovala jednu nahrávku. "Ty soutěže jsou herně podobné, jediný rozdíl byl v tvrdosti. Ženy do toho jdou fakt po hlavě. Člověk se alespoň trošku otrká, na což jsem ostatně zvyklá z hokeje," tvrdí sympatická obránkyně, která se za pukem honila dlouhé tři roky. Její mladší bratr ale hokej odešel hrát do Jihlavy a bez něj nechtěla být mezi kluky sama. Proto před pěti lety vyměnila brusle za sálovky a v týmu starších žákyň rozjela svou florbalovou kariéru.
"Párkrát jsem přemýšlela, že bych se k hokeji vrátila, ale nebylo kam. Žádný ženský tým v okolí nefunguje a za kluky už bych hrát nemohla. Příští sezonu končím v juniorce, takže bych se ráda rozloučila lepším, než čtvrtfinálovým umístěním a taky bych chtěla pomoct ženám Spartaku. V klubu se začíná mluvit o postupu do první ligy, tak proč se o něj nepoprat. Velkým snem je pro mě ale stále extraliga," přiznává studentka zajímavého oboru: Řízení sportu. "Je to vlastně obchodka se speciálním zaměřením. V osnovám máme například masérské kurzy, které bych po škole ráda využila a kdyby byla možnost, ráda bych se pracovně motala okolo florbalu. Třeba jako trenérka," končí své vyprávění.
