Víkend ve městě pod Ještědem

Pátek 7.6.

Vyrážíme v 11h z Pelhřimova, přibržďujeme v Kojčicích u Pejřimova pro Sáru a hurá po D1 a D10 do Liberce. Až na chvilkové skákání „pomalu vpřed“ v Praze cesta v pohodě a nálada veselá. Cestou z Prahy se mi hlavou honí různé myšlenky. V Liberci jsem byl v minulosti pracovně hodně často, mám zde hodně výborných přátel a známých. Místo konání našeho prvního zápasu znám jako vlastní boty, na hlavním zimním stadiónu jsem byl svého času jako doma. Jako divák, částečně jako zaměstnanec Teď tam budu se svým týmem. Opět půjdeme proti přesile, opět proti starším. Navíc proti domácím.

FBC Liberec

Před zápasem pozoruji soupeře. Holek je hodně, je vidět, že florbal umí. Jsou starší. V předzápasové přípravě říkám holkám, že jedeme sbírat především zkušenosti. Posunout naši hru dál. Ano, chceme vyhrát, ale hlavně díky zkušenostem získaných na těchto turnajích chceme vyhrávat v sezóně. Teď už to můžu přiznat, bál jsem se, že dostaneme nářez. Jenže jsme ho nedostali. Sehráli jsme vyrovnané utkání a prohráli 1:2. Troška štěstí a mohla to být remíza. Nevadí. Holky zápas odehrály skvěle, dřely, navzájem se povzbuzovaly a hrály jako tým. Takže hlavní bod splněný, posunuli jsme se o kousek dál.  V čem? Líbil se mi posun v systému hry, přebírání hráčů, napadání soupeře, blokování střel, čtení hry. Takže úkol pro dnešní den splněn, zítra nás čeká Sparta Praha a poté FBC Dobruška. Zkusíme se posunout zase dál.

Sobota 8.6.

Je sobota dopoledne. Probuzení na kolejích, snídaně nakoupená den předem a potom již nic nebrání zahájit přesun do arény libereckou MHD. Vše probíhá podle plánu a na devátou jsme v hale, akorát hodinu před zápasem. Fandíme Světlé nad Sázavou starší žákyně (holky bohužel prohrály 1:2) a pak už probíhá příprava před zápasem.

Sparta Praha

Zápas pro diváky velmi atraktivní, kdy se přelévala z jedné strany má druhou. Obrany na obou stranách pracovaly na výbornou a tak první část skončila 0:0. Měli jsme několik šancí, dvě z nich dokonce do prázdné branky, ale bohužel. A tak přišel trest. Ve druhá části zápasu soupeř své šance využil, my bohužel opět ne. Prohráli jsme nakonec 0:3, ale … Ale opět není moc co vyčítat. Chyby ve hře samozřejmě jsou, ale hlavní úkol turnaje se daří plnit. Posouváme svoji hru kupředu, díky těmto zápasům se učíme a je to znát. Jediný problém, který z naši nemůžeme odstranit, je náš malý počet. Hrát v osmi je prostě problém, když proti stojí 3 lajny. Soupeř pak může presovat a vysávat z nás fyzickou sílu. Proti tomu můžeme postavit jenom vůli a nadšení.

Máme pomalu 4 hodiny čas. Zůstáváme v halách, sledujeme zápasy, kupujeme trička na památku, relaxujeme. Čeká nás zápas o třetí místo ve skupině, které nám určí soupeře do play-off. Třetí bude hrát s druhým ze skupiny B.

FBC Dobruška

Velmi těžký zápas ve finále s dobrým koncem. Na třetí místo nám stačila remíza a tu jsme uhráli. Od vítězství nás nedělila ani jedna sekunda. Bohužel nám nevyšel vstup zápasu. Obecně naše začátky bývají slabší, ale v tomto zápase to bylo špatné. Gól jsme díky tomu inkasovali hned v první minutě. Pak se postupně naše hra zlepšovala, srovnali jsme na 1:1, potom sice dostali na 1:2, ale za chvíli vyrovnali na 2:2. A pak 14 vteřin před koncem dáváme gól na 3:2 a jdeme do vedení. Hotová věc by si řekl každý. Jenže po velké chybě po rozehrání soupeř vyrovnává pár desetin sekund před koncem na 3:3. I tak úkol splněn, remíza stačí. Ale vítězství snad už blíž být nemohlo.

Při čekání venku na autobus si zápas rozebíráme a říkáme si informace, aby nedošlo ke stejné situaci v budoucnosti. Teď nám to neublížilo, ale jindy by to mohlo být horší.

Víme, že v neděli play-off začínáme už v 8:15, což první zápas dne. Našimi soupeřkami budou dorostenky z FBC Kolín, které se ve skupině B umístili na druhém místě. Teď už to bude o jednom zápase. Hlavou se mi honí mnoho myšlenek, ale hlavní je nabrat síly. Proto povinná večerka a balení ještě večer. Ráno v 7:00 vyrážíme.

Neděle 9.6.

FBC Kolín

Vstávám do krásného slunečného rána. U snídaně přemýšlím, jak holky připravit na zápas, jaké dát pokyny. Vracím se myšlenkami na úvod turnaje, kde jsme si řekli: „Jedeme se sem učit proti starším soupeřům a sbírat zkušenosti“. Tak v tom budeme pokračovat. Zatím se nám to dařilo výborně. Při trošce štěstí můžeme i vyhrát.

Ta pověstná troška štěstí se nám vyhýbala celý turnaj, bohužel v zápase s Kolínem to nebylo jinak. Objektivně řečeno, ve hře byl soupeř o něco lepší, ale opět jsem čekal větší rozdíl. Bohužel nás celý turnaj trápila koncovka, nejinak to bylo i teď. Šance byly a kdyby z nich něco vyšlo, mohlo to být jinak. Prohrály jsme 0:2, ale na hřišti holky odvedly bojovný výkon. Největší radostí pro měl posun ve hře, bylo vidět, jak se z předchozích zápasů poučily. A to byl náš cíl. Takže SUPER!!!! 

Jedeme domů. Cestou zastavujeme na oběd, který si holky zasloužily. Hřešíme u McDonalds a pak už půl hodina cesty a jsme doma. Vyndáváme věci auta, naposledy o tomto víkendu zakřičíme náš pokřik: „Hééééj Spartak, hraj to hlavou“ a rozcházíme se. Ale ne na dlouho. Už na středu si domlouváme sraz do sadů. 

Dopisuji doma tento článek a teprve teď na mě padá únava z celého víkendu. Kdo něco podobného zažil, tak ví, že je to příjemný pocit. Člověk je unavený, ale ví, že za únavou je dobře odvedený výkon. Teď samozřejmě nemyslím svůj, ale celého týmu. Koukám na výsledky na turnaji a zjišťuji, že na třetím místě se umístil FBC Liberec. Náš první soupeř, se kterým jsme prohráli 1:2. Takže určitě jsme na turnaji nebyli jen do počtu, ale dokázali jsme soupeře pořádně potrápit. Včetně těch nejlepších.

Hlavu mám plnou myšlenek a vím, že už zítra ráno musím přepnout do pracovního režimu. Odvedli jsme za pouhé dva roky obrovský kus práce. Víme, že nejsme ještě na konci. A my nechceme, aby už byl konec. CHCEME A JDEME DÁL!!!

Náš tým:

Štěpík Růžičková (G) – v brance předváděla svůj nadstandartní výkon, perfektní zákroky a rychlé reakce

Zuzka Simandlová #3 – rychlá a důrazná soubojích i před brankou, jako kapitán se stará o tým, neustále povzbuzuje

Bety Rousková #7 – obránce na svém místě, důrazná, blokuje střely, zakládá útok

Terka Štursová #10 – velmi rychlá, technicky vyspělá, její střela je postrachem brankářů

Maru Bartošková #13 – výborný obránce, těžko se přes ní dostává soupeři míček dál, výborná při zakládání útoku

Viki Váňová #15 – technicky vyspělá s přehledem o hře, nahrává, střílí, útočí, ale i brání

Janča Trkolová #19 – i přes svoji drobnou postavu důrazný obránce, který se v soubojích ničeho nezalekne, velmi rychlá

Zuzi Bendová #20 – hraje s námi teprve od podzimu, ale zlepšuje se každým zápasem, nebojí se soubojů, žije pro tým

Luci Vacková #23 – jako přes kopírák ve všech bodech jako Zuzi Bendová

Sára Matějů #50 – velká bojovnice, která i přes zdravotní problémy v tom holky nikdy nenechá

Ještě dlužím odpověď na otázku z úvodu článku, proč jsme nejeli hrát za kategorii starších žákyň. Protože holky by nikdy ani nepadlo jet na jakýkoliv zápas bez sebe. A pokud je jedna z nich dorostenka a ostatní straší žákyně, tak automaticky bez jakéhokoliv přemýšlení jedeme hrát za dorostenky. Protože jsme JEDEN TÝM! V každé situaci! 

Za to si Vás holky vážím.  Díky za krásný víkend.

David Štursa

PS: Velká gratulace holkám ze Světlé nad Sázavou, které v kategorii starších žákyň vybojovaly nádherné 3 místo. Stejná gratulace i holkám z krajské reprezentace Vysočina, které pod názvem Banánci vybojovaly v kategorii dorostenek také třetí místo.