Turnaj o Pohár Niké
Do Jihlavy jelo bojovat vítěztví celkem sedm hráček včetně gólmanky. Turnaj se hrál systémem 3+1, čas na jedno utkání byl 2 x 10 minut hrubého času (tedy čas se nezastavoval). Na závěr svého článku se k tomu ještě vrátím.
Ačkoliv se jednalo o turnaj kategorie Starší žákyně, kolikrát byly týmy postaveny z toho co bylo "po ruce", anebo byly doplněny o hráčky, které potřebují získát zkušenosti. Tomu nelze nic vytknout, šlo o přátelský turnaj, kde hlavním smyslem si zahrát a hrou se bavit.
To že se turnaj hrál systémem 3+1 na malém hřišti, nám na začátku dělalo problémy. Museli jsme si uvědomit, že na vše je méně času a že pro dosažení gólu soupeři stačí střílet klidně i přes polovinu hřiště. Na kombinační hru nebylo tolik prostoru a systém hry je odlišný od systému 5+1, kde již každý má danou svoji hlavní pozici.
Výsledky jednotlivých zápasů byly následující:
Spartak Pelhřimov - Meťák České Budějovice 8:2
Spartak Pelhřimov - Hippos Žďár nad Sázavou 3:7
Spartak Pelhřimov - SK JeMoBu 3:7
Spartak Pelhřimov - Sklo Bohemia Světlá n. Sázavou Tygřice 1:4
Spartak Pelhřimov - SK Jihlava (1) 17:1
Spartak Pelhřimov - SK Jihlava (2) 15:1
Spartak Pelhřimov - Sklo Bohemia Světlá n. Sázavou Lvice 4:1
Tyto výsledky v kombinaci s výsledky ostatních zápasů stačily na neoblíbené 4. místo. Chtěl bych se pozastavit nad třemi prohranými zápasy.
Prohra s Hipposem byla tak trochu očekávaná, hráčky Žďáru jsou herně vyspělejší, což je pochopitelné, když některé z nich se věnují florbalu dvakrát déle než hráčky Spartaku. I tak holky nedaly nic zadarmo a bojovaly do poslední vteřiny.
Další zápas proti SK JeMoBu opět ukázal, že tento tým je pro nás zakletý. Celou sezónu jsme proti tomuto týmu prohrávaly o jednu branku a vždy nám chybělo pověstné štěstí. A dnes jsme si kalich hořkosti vypili do dna. První dvě minuty soupeře nepustíme ke střele, sami jej zasypeme střelami a nic z toho. A pak se soupeři behěm dvou minut povedou tři šťástné góly. A když zabereme ještě víc a snížíme na jeden gól, tak se to celé opakuje. V tomto zápase nemůžu holkám nic vytknout, rvaly se, chvílemi soupeře zavřely a opět to nestačilo.
Na výsledku zápasu s Tygřicemi se podepsal výsledek zápasu proti JeMoBu. Za prvé holky šli do tohoto zápasu bez jakékoliv přestávky po vyčerpávajícím výkonu s JeMoBu a za druhé se sklopenými hlavami po smolné prohře. Prostě měly na sobě "deku" a nedokázaly rychle za sebe hodit poslední prohru. Soupeř nehrál špatně, ale my jsme ho nechali hrát, protože jsme v té chvíli nevěřili, že můžeme vyhrát.
A to je věc, kterou vidím na turnaji nejvíce přínosnou. Holky se najednou musely proprat s dalším soupeřem - psychickým tlakem. Najednou to nebylo jenom o pohybu, rukou, ale musely bojovat i proti své hlavě. Jak to zvládly? Za to mluví výsledky posledních třech zápasů. Byla radost se na ně dívat, jak se hrou bavily, pohybovaly po hřišti, nahrávaly si na góly do odkryté brány a na druhou stranu důrazně bránily.
Ještě vrátím k číslům z úvodu článku. Holky hrály v šesti sedm zápasů, každý trval 20 minut. To znamená celkem 140 minut hry na dva útoky. Dá se řící, že každá průměrně strávila hrou 70 minut. A to v hale, kde díky venkovnímu počasí bylo teplo a dusno. Bylo vidět, že toho mají dost, ale bojovaly do poslední minuty turnaje. Jenom pro srovnání, zápas dospělých mužů trvá 3x 20 minut a hraje se jen jeden.
Holky, krásný výkon 
