Duklák Šimon Kysela
Ahoj Šimone, jak sis o vánočních svátcích odpočinul od florbalu? Svým věkem patříš stále do kategorie juniorů, za které nastupuješ, k tomu si tě na turnaje béčka vybírá i Jirka Žák a nastupuješ i za áčko.
„Ahoj Martine, odpočinul jsem si krásně. Pauza byla potřeba. Vánoční náladu jsem sice letos moc neměl, ale bylo to fajn nakonec jako každý rok. Ano, tohle je můj poslední rok v juniorech, tak snad ho na konci sezóny zakončíme na prvním místě. Nabídku od Jirky Žáka na béčko nemůžeš odmítnout, to je jasný. Za áčko jsem letos mockrát nenastoupil, ale snažím se dělat všechno proto, aby těch startů bylo víc a víc.“
Dá se říct, že díky účasti ve třech kategoriích trávíš každý víkend na zápasech. Zvládáš stále navštěvovat utkání jihlavské Dukly? A co jako skalní fanoušek říkáš na její probíhající sezónu? Osmé místo v tabulce není asi to, co by si fanoušci přáli.
„Je to tak. To si piš, že zvládám, na to se čas vždycky najde. Letos jsem byl i na pár výjezdech. Probíhající sezóna je dost podobná té minulé, pohybujeme se kolem středu tabulky, což se dá čekat s ohledem na stavbu haly v Jihlavě. Myslím, že se odehraje stejný scénář jako minulý rok, projdeme prvním kolem play-off a pak se uvidí, jak se bude dařit, ale ambice na postup teď určitě nejsou, ani být nemůžou.“
Myslíš, že se v jejich výkonech promítá i hraní na cizím stadionu, než se dostaví v Jihlavě?
„Tak určitě, celou sezónu hraješ prakticky venkovní zápasy. Do Pejru na zimák chodí kolem 500 lidí někdy i míň a ta domácí atmosféra tam moc není. Až se dostaví hala v Jihlavě, tak už Duklu nic nezastaví.“
Když se vrátíme k florbalu, druhým rokem hraješ za áčko. Pelhřimov patří k týmům, na které chodí nejvíce fanoušků. Jaké to bylo poprvé nastoupit před tolika lidmi a hrát před plnou halou?
„Na každém zápase vytvářejí fanoušci skvělou atmosféru, za což jim děkujeme, je to náš šestý hráč na hřišti. Poprvé to byl celkem šok. Na zápasy v juniorce moc lidí nechodí a v hale je většinu zápasu ticho. Na áčku se fandí a je to úplně něco jiného, což je paráda.“
V probíhající sezóně jsi zatím nedostával tolik prostoru na hřišti, ale v Benešově jsi zařídil vítěznou branku a Pelhřimovu tak zajistil tři body, které stále drží Spartak ve hře o play-off. Zařadil jsi tento gól mezi své zatím nejdůležitější? Dokážeš nám popsat situaci, ze které padnul?
„Jsem rád, že jsme zápas zvládli a furt se můžeme porvat o play-off. Neřekl bych, že jsem 3 body zařídil já, je to práce celého týmu. Gól mě samozřejmě potěšil, ale hlavní jsou 3 body. Asi jo, doufám že těch důležitých gólů přidám ještě víc. Stál jsem někde na velkém brankovišti a snažil jsem se clonit gólmanovi, Viky vystřelil od půlky a od gólmana se míček odrazil ke mně, pak už jsem měl celkem snadnou práci a dorazil míček do brány. Pak už si jen pamatuju, jak na mě Zabry v emocích skočil.“
Když si shrneš svoji kariéru ve Spartaku, na které utkání vzpomínáš nejvíce a proč?
„Za dorost si pamatuju poslední zápas sezóny, díky kterému jsme vyhráli titul v lize. Za áčko si určitě nejvíc pamatuju ten proti Bohemce, ta atmosféra při nástupu a po celý zápas byla neskutečná, na to budu vzpomínat hodně dlouho.“
Poslední dotaz, jak ses dostal k florbalu? A co tě na něm baví nejvíc?
„Asi od 6 let jsem hrál fotbal asi do 12 let, pak mě to přestalo bavit, neříkám, že si nejdu občas kopnout, ale děrovanej míček mě baví o dost víc. A k florbalu jsem se dostal ve škole na kroužku, kde mi to celkem šlo, tak jsem jednoho dne zašel do Pejru na trénink a už jsem se toho nepustil.
Nejvíc mě na florbale baví to, že je to rychlá hra a během 2 minut se může zápas překlopit na jakoukoliv stranu. Nikdy není rozhodnuto a to je na florbale asi nejhezčí.“
Děkuji za tvůj čas a ať se daří ve všech utkáních!