Vycházející hvězda Jirka Bartoška

Ahoj Jirko, díky, že sis našel čas na rozhovor. Jak se máš?
„Ahoj Martine, já děkuji za pozvání. Mám se relativně dobře, ale se začátkem školy na mě celkem dopadá únava.“

Začneme menším shrnutím tvé minulé sezóny. Dominoval jsi v 2. lize dorostenců (19 utkání: 41+50), dařilo se ti v 2. lize juniorů (18 utkání: 19+20) a ještě jsi měl střídavé hostování v SK Jihlava, která hraje 1. ligu dorostenců (14 utkání: 14+11). K tomu jsi reprezentoval svoji školu v Subterra Cupu, kde jste se dostali až do O2 arény v rámci superfinále a skončili druzí. Docela jízda, ne? Jak sis pak užíval měsíce bez florbalu?
„Sezóna to byla dlouhá a zároveň určitě nejpovedenější v mé dosavadní kariéře, a to nejen bodově, ale i herně. Měl jsem možnost nabrat spoustu nových zkušeností, které ještě jistě využiju. Na ta čísla se kouká hezky a doufám, že na ně navážu i letos, i když už asi nebudou taková (smích). Na následnou pauzu po konci sezóny jsem se místy hodně těšil. Přeci jen těch zápasů nebylo zrovna málo a sil na konci rychle ubývalo. Pauzu jsem měl sice jenom zhruba měsíc, ale i tak jsem se snažil co nejvíce si odpočinout a načerpat síly na novou sezónu. Zároveň jsem se snažil trošku hýbat, abych z toho úplně nevypadl.“

Letos jsi začal hrát za muže a zatím to nevypadá, že bys nějak brzdil. Z 8 utkání máš 9+5 (áčko + béčko). Byl to pro tebe velký rozdíl přizpůsobit se rychlejšímu a silovějšímu stylu?
„Že budou souboje tvrdé, jsem tušil a snažím se na to dávat pozor, tudíž s tím nemám takový problém. Herní tempo jsem nezachytil úplně okamžitě, avšak po pár trénincích v hale se mi na to podařilo adaptovat. Hodně mi v tom pomohlo přátelské utkání s Jindřichovým Hradcem. Přeci jen je to něco jiného než na tréninku. Jisté zrychlení hry bylo očekávané, ale není to zas tak rapidní změna. Myslím, že mi pomohlo i to střídavé hostování v 1. lize dorostenců, kde některé zápasy měly větší tempo než ve 2. lize.“

V poháru proti Říčanům (Národní liga) jsi dokonce zaznamenal první hattrick. Byli na tebe pokladníci přísní a pokuta byla štědrá k týmové kase?
Pokuta za hattrick není jedna z těch nejmenších, ale dostal jsem ji jako každý jiný, kdo vstřelí hattrick, doufám (smích). I když jako nováčkovi se mi ty pokuty poněkud hromadí a tento měsíc se mi docela prodražuje. Za ten hattrick jsem rád, i když je mi vlastně jedno, jestli ty góly dám já, nebo kdokoliv jiný, hlavní je vítězství a v tomto případě postup do dalšího kola poháru. Každopádně to člověka potěší.

Když se podíváme na tvé začátky, jak jsi přišel k florbalu?
„Já jsem od malička nevydržel chvilku sedět, takže rodičům bylo jasné, že se dám na nějaký sport. A tak jsme se začali trochu porozhlížet po možnostech v Pelhřimově. Navíc i moje sestra chtěla začít sportovat. Jelikož nás ostatní sporty tolik nenadchly, nebo nebyly v okolí k dispozici, tak nakonec zvítězil florbal. Hlavně díky přístupu k mládeži. U florbalu jsem zůstal, i když jsem ho pár let kombinoval i s jinými sporty (plavání a atletika), a nyní již začínám svoji 10. sezónu.“

Stíháš v tvém nabitém programu ještě vůbec nějaké jiné aktivity? Co rád děláš ve volném čase, pokud ti nějaký zbývá?
„Tak toho času moc není, a když už se nějaký najde, tak se snažím nějakým způsobem odpočinout. Přes léto mám více času, ten rád využiji třeba na jízdu na kole. Během školního roku každý den dojíždím do Jihlavy, takže v autobuse zbyde spousta času na poslech mé oblíbené muziky. Čas od času si zahraji na počítači nebo kouknu na film či seriál. Když se hraje nějaký kvalitní fotbal, tak se s nadšením podívám, nejraději pak na Barcelonu.“

Na závěr, proč číslo 32?
„Já nejsem ten typ, kterému by záleželo na číslu, a zároveň jsem dost nerozhodný. Proto mi přišlo nejjednodušší pokračovat v řadě po mých bývalých spoluhráčích z lajny. Ti si vybrali čísla 52 a 42, tudíž následuje 32.“

Děkuji, Jirko, za rozhovor a ať se daří proti Hodonicím!
„Děkuji.“