OBEZITA u aktivních dětí a sportující mládeže

TEXT: ZUZANA ŠAFÁŘOVÁ, zdroj: Magazín COACH 10-2025, příloha deníku Sport.

Zdroj dat: Celostátní antropologický výzkum dětí a mládeže (CAV) 1991 (*); Studie zdravotního stavu dětí (SZÚ) 1996 – 2016; Studie antropologických dat českých dětí (SPLDD) 2021(**)

Rostoucí počet dětí s obezitou v české populaci od roku 1991 je rozhodně alarmující. Často se i ve sportovním prostředí setkávám s dětmi a dospívajícími, kteří vykazují vysoké procento tělesného tuku, přestože se pravidelně věnují pohybové aktivitě. Jak je to možné? Jakou roli na našem tělesném vzhledu hraje pohyb, stravování a genetika? A jak by se tedy měly stravovat sportující děti a mládež?

Epidemie obezity

Nadváha a obezita je celosvětově na vzestupu jak u dospělých, tak u dětí. Tento problém se bohužel dotýká i Česka. Poslední velká antropometrická studie byla provedena v roce 2021 Světovou zdravotnickou organizací WHO (Childhood Obesity Surveillance Initiative), do které bylo zapojeno 68 dětských lékařů a vyšetřeno necelých 4.500 dětí ve věku pěti až sedmnácti let. Jejím cílem bylo zjistit aktuální stav a data porovnat se studií z roku 2016.

Při hodnocení hmotnosti u dětí se vycházelo z percentilových grafů BMI platných pro ČR. Z výsledků vyplývá, že zatímco po díl dětí s nízkou hmotností se od roku 2016 nezměnil (činí přibližně 10 % dětí), nepatrně přibylo dětí s nadváhou (přibližně o 2 %), ovšem výrazný skok byl zaznamenán u dětí obézních, nárůst byl o 6 %.

Největší výskyt obezity v roce 2021 byl u dětí ve věku 11 až 13 let bez ohledu na pohlaví. Výsledky studie potvrdily, že omezení v době lockdownu zhoršila již existující prevalenci obezity. Z dat Státního zdravotního ústavu vyplývá, že s nadváhou a obezitou se v současné době potýká až čtvrtina českých dětí.

Zdravotní důsledky

Nadváha a obezita není jen estetickou vadou. S vysokým zastoupením tělesné hmotnosti se pojí riziko rozvoje celé řady nemocí, které mohou propuknout kdykoliv během života. Jedná se především o vysoký krevní tlak, kardiovaskulární onemocnění, poruchy metabolismu, cukrovku.

Obezita se dává do souvislosti rovněž s rakovinou. Vysoká tělesná hmotnost přispívá k nesprávným pohybovým stereotypům, vadnému držení těla a skolióze. Neadekvátní sportovní aktivita dětí s nadváhou a obezitou navíc zvyšuje pravděpodobnost poškození pohybového aparátu a vzniku úrazů. Hypotéza, že dítě z obezity vyroste, většinou neplatí. Pokud je dítě obézní, tukové buňky si to velice dobře pamatují a tělo pak má celoživotně tendenci se vracet k „původní“ velikosti. Obézní děti navíc velmi často zažívají v kolektivech šikanu. Vše má vliv na jejich psychiku a podporuje to pocity méněcennosti, vznik úzkostí a rozvoje deprese.

„Více než padesát procent lidí umírá na kardiovaskulární onemocnění a sedmdesát procent z nich na ně zemře dříve, než je možné podat první pomoc, tedy aniž by měli možnost záchrany jiným způsobem,“ varoval dětský kardiolog MUDr. Bohuslav Procházka, který se dětské obezitě věnuje, na konferenci Epidemie obezity. Tu pořádala Česká lékařská komora letos v březnu

Trenérské dilema

Trenéři se mne často dotazují, jak mají přistupovat ke svému svěřenci, který by jednoznačně potřeboval zredukovat tělesné tuky. Moje rada zní: Nikdy ne hodnoťte ostatní dle jejich fyzického vzhledu, ale vždy z pohledu výkonnosti. V případě, že se jedná o dítě, doporučuji upozornit rodiče na zdravotní rizika spojená s vysokou hmotností v průběhu tréninku a řešit s nimi. Moje zkušenost říká, že téměř každý včetně dětí si je vědomý svého případného fyzického nedostatku. A pokud se správně nasměruje rozhovor z pohledu výkonnostního progresu, je velká šance, že svěřenec sám problém pojmenuje a bude chtít pomoct

Faktory ovlivňující tělesnou skladbu

Tělesnou hmotnost ovlivňují až ze 70 %genetické faktory. Pohybová aktivita má významný vliv na udržení štíhlé linie. Jednak díky spalování energie, jednak budováním svalové hmoty se zvyšuje bazální energetická potřeba. Jinými slovy tělo spaluje více kalorií. Zlepšuje se i takzvaná metabolická flexibilita, což znamená, že při pohybové aktivitě tělo umí efektivněji zapojit tukový metabolismus.

Na druhou stranu i vrcholového sportovce vykrmíte, pokud energetický příjem výrazně převyšuje energetickou potřebu. Velkou roli hraje především nadměrná konzumace fastfoodového jídla, průmyslově vyráběných sladkostí, slaných pochutin a pití limonád. Za nárůstem tělesného tuku může stát podle odborníka na výživu Pavla Suchánka u denně sportujících dětí dlouhodobý nedostatek bílkovin ve stravě, což může vést k odbourávání svalové hmoty a po klesu bazálního metabolismu.

Pro udržení štíhlé linie je důležité pravidelné stravování. Pokud jíme každý den v přibližně stejnou dobu, organismus je lépe připraven na příjem potravy a následný pokrm je snadněji zpracován. Pokud děti jídla vynechávají, stoupá hladina stresových hormonů, které mohou podporovat ukládání tělesných tuků a odbourávání svalové hmoty. Pro dospělého člověka se sedavým zaměstná ním či sportujícího na rekreační úrovni je zřejmě nejlepší jíst dvě velká jídla denně. To bych ale nedoporučila dětem a dospívajícím, protože zajistit potřebný zvýše ný přísun kalorií v tak malém počtu jídel, zvláště když sportují, je nemožné.

„TRENÉŘI SE MNE DOTAZUJÍ, JAK MAJÍ PŘISTUPOVAT KE SVĚŘENCI, KTERÝ BY POTŘEBOVAL ZREDUKOVAT TĚLESNÉ TUKY. MOJE RADA ZNÍ: NIKDY NEHODNOŤTE OSTATNÍ DLE JEJICH FYZICKÉHO VZHLEDU, ALE VŽDY Z POHLEDU VÝKONNOSTI.“

Energetický metabolismus

Teorie o energetickém metabolismu existuje více jak dvě stě let, kdy byly vytvořeny různé přístroje, kterými se začalo testovat množství energie v základních živinách a potravinách. Kalorie je jednotka energie, kterou získáváme z potravin a nápojů. Vyjadřuje se buď v kcal nebo kJ. Nositelem energie jsou makronutrienty, tedy sacharidy, bílkoviny, tuky a rovněž alkohol. Oxidací těchto živin se získává z jednoho gramu bílkovin, stejně jako z jednoho gramu sa charidů, 4,1 kcal (17 kJ), z jednoho gramu tuku 9 kcal (37 kJ), z jednoho gramu alkoholu 7 kcal (29 kJ). Tato teorie je založena na faktu, že fyzikálně jde vždy o stejné množství energie a nezáleží na zdroji.

Není kalorie jako kalorie

Adekvátní energetický příjem je klíčovou podmínkou správného vývoje u dětí a dospívajících. Na druhou stranu my lidé nejsme stroje, každý z nás má jiný metabolismus. Zkrátka se ukazuje, že vše je trochu složitější a posuzovat stravu jen z pohledu čísel může být do určité míry zkreslující.

Potraviny o stejné energetické hodnotě budou mít rozdílný efekt na náš organismus a rovněž záleží na jejich vzájemné kombinaci. Tak například oplatka vážící 50 gramů obsahuje přibližně 270 kcal a 27 g sacharidů. Abychom dosáhli stejného energetického příjmu z ovoce, mu seli bychom sníst například 400 g jablek, tedy přibližně dva a půl kusů. Příjem sacharidů při tomto množství jablek by byl dokonce vyšší, přibližně 52 g, záleží na stupni zralosti.

Přestože přijmeme stejné množství ka lorií, po konzumaci oplatky dochází ke snadnější přeměně sacharidů na tělesné tuky. Ovoce na rozdíl od sladkostí obsahuje vlákninu. Vláknina zpomaluje  vstřebávání sacharidů v těle, čímž stabilizuje hladinu krevní glykémie. Cukry se stíhají ukládat do zásob ve svalech a játrech, případný přebytek jde pak do tuků vláknina tedy má navíc sytící schopnost. Po snězení sladkostí se hladina krevního cukru (glykémie) naopak zved ne prudce, na což těle reaguje zvýšenou produkcí inzulinu, aby sacharidy zpracovalo. Cukr bude v tomto případě velmi rychle transportován do krve a zpracováván játry. Dojde k rozkolísání glykémie, což se zanedlouho projeví opětovným bažením po sladkém pokrmu. Pokud tedy konzumujeme často slad kosti či pijeme sladké limonády, může to vést ke stavu inzulínové rezistence, kdy 
buňky začnou být méně citlivé na inzulin. Jde o metabolickou poruchu, která jede ke zvýšenému ukládání tuku v těle, včetně oblasti břicha, tzv. viscerální tuk, lidově řečeno pivní pupek a ke ztučnění jater. Zvyšuje se pravděpodobnost rozvoje cukrovky druhého typu. Velmi rizikové jsou především sladké limonády, kdy si ani neuvědomíme zkonzumované množství cukrů.

Průmyslové sladidlo

Dnes se při průmyslové výrobě slad kostí a limonád kromě klasického bílého cukru (sacharózy) používá glukózo-fruktózový sirup, který se získává nejčastěji z kukuřice, popřípadě pšenice. Může nést i název izoglukóza. Má vysokou sladivost, vyšší než bílý cukr, a je navíc levnější, proto je výrobci velmi oblíbený. Mnohdy ho najdeme i v potravinách, kde bychom to vůbec nečekali, jako jsou na příklad mastné výrobky.

Glukózo-fruktózový sirup, pro který se rovněž používá zkratka HFCS, je, jak název napovídá, směsí glukózy a fruktózy. Jejich poměr může být různý. Klasický řepný či třtinový cukr je chemicky sacharóza, disacharid složený rovněž z glukózy a fruktózy, a může být buď rafinovaný, nebo hnědý nerafinovaný z důvodu obsahu melasy. Zatímco v běžném cukru je glukóza a fruktóza spojená pevnou vazbou a na její rozštěpení tělo odčerpá část energie, v sirupu z kukuřičného škrobu jsou glukóza i fruktóza volné.

Volná fruktóza na rozdíl od sacharózy nedává mozku signál sytosti. Ve srovná ní s glukózou je po konzumaci fruktózy v menší míře uvolňován leptin, hormon sytosti. Naopak hladina hormonu hladu ghrelinu roste. Fruktóza v těle na víc negativně ovlivňuje metabolismus lipidů, tedy konkrétně triacylglycerolu tím, že ho zvyšuje. V ovoci je sice rovněž zastoupený volný cukr glukóza a fruktóza, ale obsahuje již zmiňovanou vlákninu. Poznatky vědců poukazují, že slazení potravin tohoto značně průmyslově zpracovaného sirupu a jeho nad měrná konzumace vede k obezitě. A právě to může být důvodem, proč dnešní sportující děti i přes pohybovou aktivitu často trpí vysokým procentem tělesného tuku.

Zkratka HFCS z anglického high fructose corn syrup, v překladu vysokofruktózový kukuřičný sirup, je náhradní sladidlo pro potravinářské účely a před stavuje v současnosti největší konkurenci cukru. Vyrábí se hydrolýzou kukuřičného škrobu ve dvou krocích. Nejdříve vzniká glukóza a v další fázi se část z ní přemění izomerizací na fruktózu, odtud název izoglukóza. Konkrétní číslo pak udává podíl fruktózy v procentech, na příklad HFCS-42 znamená, že fruktózy v sirupu je 42 procent.

Tento sirup se začal vyrábět na přelo mu 60. a 70. let 20. století v USA. Japon ci pak jako první dokázali levně extrahovat fruktózu z kukuřice pomocí enzymů, čímž se otevřela cesta k rozsáhlejší pro dukci. Tento patent od nich pak zakoupila Coca-Cola. Dnes je tento sirup běžnou součástí slazených limonád a energetických drinků.

Závislost mozku na cukru

Cukr živí náš mozek. Mozek je na cukru závislý. Cukr k životu zkrátka potřebujeme. Ale především cukr vyskytující se v potravinách přirozeně. Zbavit se závislosti na sladkém je mnohdy extrémně obtížné, po vysazení se mohou dostavit dokonce abstinenční příznaky. U zvířat, která byla v rámci experimentů krmena cukernou stravou, se po odebrání cukru objevily úzkostí, deprese a fyzické pro jevy jako třes hlavou a tlapek, drkotá ní zubů. Podobné abstinenční projevy mohu potvrdit ze své více jak desetileté praxe.

Vědci zjistili, že cukr aktivuje v mozku stejná centra odměny a potěšení jako návykové látky. Mozek navíc při konzumací sladkých potravin postupně začne dávat přednost potravinám s vysokým obsahem cukru a na jiné potraviny přestaneme mít zkrátka chuť.

Vhodné je nahradit průmyslově vyráběné sladkosti a sladké cereálie s vel kým množství přidaného cukru a často i soli doma připravenými dezerty, doma upečeným sladkým pečivem, ve kterém jednak můžeme ovlivnit množství cukru, ale navíc nepoužijeme průmyslově vysoce zpracovaný sirup. Děti a obecně sportovci a ženy mívají v oblibě sladké sní daně, je to i z důvodu poklesu glykémie po nočním lačnění. Místo kupovaných nejrůznějších cereálií je lepší si připravit obilnou kaši oslazenou ovocem, medem či javorovým sirupem.

Principy stravování u sportujících dětí a dospívajících

Optimální výživa může zlepšit výkon, zlepšit regeneraci a pomoci předcházet zranění. Je důležité, aby strava především zajistila správný tělesný vývoj. Energetický příjem musí pokrýt nejen energii vynaloženou na pohybovou aktivitu, ale i na růst a bouřlivé hormonální změny.

Ačkoliv existují obecné odhady energetického výdeje u dospívajících sportovců (přibližně 3600 ± 800 kcal/den pro muže a 3000 ± 700 pro ženy), je vše velmi individuální záležitostí. Stanovení individuální energetické potřeby se odvíjí od tělesných parametrů a fyzické zátěže, navíc je komplikováno metabolickými a hormonálními rozdíly mezi jednotlivci. Každopádně období mezi patnáctým a osmnáctým rokem je u chlapců charakterizováno nejvyšší energetickou potřebou, která je spojena s prudkým rozvojem svalové hmoty.

Pravidelným a dlouhodobým sledováním vývoje dětí a adolescentů pomocí takzvaných percentilových grafů lze předcházet chybám. Pokud mladý sportovec zaostává v růstu, může být důvodem neadekvátní zátěž s dlouhodobě nedostatečným energetickým pokrytím.

Doporučený denní energetický příjem pro mladé elitní sportovce dle Organizace pro výživu zemědělství Spojených národů (FAO), Světové zdravotnické organizace (WHO) a Univerzity OSN (UNU):

Makroživiny

Nejméně 50 procent příjmu kalorií u sportujících dětí a mládeže by mělo pocházet ze sacharidů (dále CHO), rovno měrně rozložených po celý den. V případě intenzivního cvičení by se měl celkový příjem sacharidů vyšplhat až na 70 procent. Dostatečný příjem CHO je zvláště důležitý ve dnech náročných tréninků, den před soutěží a během soutěžních dnů.

Po ukončení aktivity musí mladí sportovci konzumovat jídlo, které doplní v těle zásoby glykogenu. Ideální jídlo by mělo obsahovat 4 g CHO na kilogram tě lesné hmotnosti v období 3 až 4 hodiny před sportovní aktivitou. Během aktivity trvající déle než hodinu se doporučuje spotřeba v rozmezí 30 – 60 g na každou hodinu, rozložená do dvou až třech intervalů v rámci každé hodiny. Po aktivitě se doporučuje přijmout 1 g příjmu CHO na kilogram.

Dostatečné zastoupení tuků ve stravě je nezbytné pro zajištění energie pro podporu růstu, vývoje včetně tvorby hormonů a pro splnění požadavků na vitamíny rozpustné v tucích a esenciální mastné kyseliny. Obecně platí, že děti ve věku od 1 do 18 let by měly mít příjem tuků v rozmezí od 20 do 35 % svých denních kalorií. Nasycené nezdravé tuky by měly tvořit méně než 10 % celkového příjmu tuků. Není vhodné, aby děti a adolescenti konzumovali nízkotučné mléčné výrobky, i když trpí obezitou.

Děti a dospívající potřebují pro svůj vývoj rovněž dostatečný příjem bílkovin. Bílkoviny hrají klíčovou roli při syntéze a regeneraci svalů a měly by se podílet na 10 až 30 % celkového denního kalorické ho příjmu. Hlavními zdroji by měly být živočišné bílkoviny, například maso, ryby a mléčné výrobky. Nejkvalitnější bílkovinu představuje vejce.

Důležité je zařazovat i rostlinné zdroje, jako jsou luštěniny, které se někdy označují za neplnohodnotné z důvodu nižšího zastoupení určitých aminokyselin. Při smíšeném stravování, tedy při kombinaci živočišných a rostlinných po travin, nemusíme mít obavu z nutriční ho nedostatku. Potřeba bílkovin je silně ovlivněna celkovým energetickým příjmem. V případě nedostatečného příjmu energie jsou endogenní bílkoviny a jaterní glykogen mobilizovány k regulaci hladiny glukózy v krvi, což potenciálně snižuje dostupnost bílkovin pro jejich zá kladní funkce. Konzumace 1,5 g bílkovin na kilogram tělesné hmotnosti za den by měla účinně doplnit jakékoli ztráty aminokyselin vyvolané cvičením, podpořit normální růst a vývoj dospívajících sportovců.

Důležité je příjem bílkovin rozdělit během dne do několika jídel, což přibližně odpovídá 0,3 g bílkovin na kilogram při pěti jídlech. Bílkoviny by měly být podány do půlhodiny po cvičení a znovu během následujících dvou hodin, aby pomohly obnovit zásoby glykogenu a umožnily svalům regeneraci. Po cvičení je společné požití bílkovin se sacharidy spojeno s vyšší rychlostí syntézy svalového a jaterního glykogenu než při podání samotných sacharidů. Potravinové bílkovinné doplňky nejsou pro sportující děti a dospívající potřeba. Nadměrný příjem bílkovin nezvyšuje svalovou hmotu, může vést naopak ke zvýšení tělesného tuku. 

„ROZVOJ KOSTRY MEZI 11. AŽ 18. ROKEM ŽIVOTA VYŽADUJE ZVÝŠENÉ NÁROKY NA PŘÍSUN VÁPNÍKU A HOŘČÍKU. Z TOHO DŮVODU BY MĚLY DĚTI A DOSPÍVAJÍCÍ SPOŘÁDAT AŽ 4 PORCE MLÉČNÝCH VÝROBKŮ DENNĚ.“

Mikroživiny se zvláštním významem

Rozvoj kostry mezi 11. až 18. rokem života vyžaduje také zvýšené nároky na přísun vápníku a hořčíku. Z toho důvodu by měly děti a dospívající spořádat až 4 porce mléčných výrobků denně. Jedna porce představuje polovinu šálku mléka či jogurtu nebo 15 – 20 g sýru. Skvělým zdrojem vápníku je parmezán či sardinky včetně kostí. Z rostlinných zdrojů je to pak na vápník bohatá brokolice a kapusta.

Pro zabudování vápníku do kostí je důležitý příjem vitaminu D. Jelikož si ho organismus z velké části tvoří sám díky pobytu na sluníčku, v zimních měsících zvláště u dětí pobývající v uzavřených místnostech a halách je vhodná suplementace. Do pitného režimu doporučuji zařadit minerální vodu Magnesii a Gemerku s obsahem vápníku i hořčíku.

Železo je mikroživina úzce související s optimálním sportovním výkonem. U zá vodních dospívajících sportovců, zejména u sportovkyň, je vyšší pravděpodobnost, že budou trpět na nedostatek železa kvůli menstruaci nebo vegetariánské či veganské stravě. Potřeba železa je však zvýšená i u chlapců v důsledku stimulace erytropoézy pohlavními hormony.

Nejlepšími zdroji železa jsou kvalitní hovězí maso či játra v bio kvalitě. Maso je vhodné si pokapat citrónem či vypít k němu sklenici vody s citrónovou šťávou či pomerančového freshe, vitamín C podporuje vstřebávání železa. Mezi potraviny s vyšším obsahem železa se řadí i fazole, čočka Beluga a listová zelenina, jako je brokolice, kapusta. Nicméně železo z rostlinné stravy je hůře vstřebatelné.

Vstřebatelnost se zvyšuje kombinací rostlinných zdrojů s živočišnými, nebo při dáním kvašených výrobků (např. kvašené zelí, kvašená červená řepa, kimči), které snižují obsah fytátů blokujících železo. Vstřebávání zlepšuje také klíčení - naklíčit lze semena luštěnin. Naopak mléčné výrobky mohou vstřebávání železa snižovat. Vápník obsažený v mléčných produktech soutěží s železem o absorpční místo ve střevě. Děje se to jak u rostlinných, tak živočišných zdrojů železa, ale u hemového (živočišného) železa je vstřebatelnost obvykle ovlivněna méně.

ZUZANA ŠAFÁŘOVÁ

Nutriční specialistka působící u vrcholových sportovců. Spolupracuje se sportovními reprezentacemi, nejdéle s mužskou basketbalovou, i hokejovým A-týmem Rytíři Kladno. Má terapeutické zkušenosti s RED-S a poruchami příjmu potravy u sportovkyň z vlastní praxe a ve spolupráci s Centrem sportovní medicíny. Poslední roky se zabývá nutrigenetikou. Je zastánkyní celostního pohledu. Bývalá závodní hráčka stolního tenisu.

viz také:

• Seznam článků pro rodiče a hráče