Ve Spartaku mám adrenalinu až kam, říká sekretářka oddílu Jitka Němcová

Jak sama říká, všechno ukočírovat není vždy úplně jednoduché.

Takže toho stále nelitujete?
Nelituju, to by bylo příliš silné slovo. Jen si dám příště pozor, co a komu po telefonu slibuju (smích).

Povídejte, o jaký slib tehdy šlo?
Když jsem v létě slavila promoci, ozval se mi Jirka Kučera s Honzou Kotenem a já jim na jejich nabídku bez váhání kývla. To víte, byla jsem plná dojmů a příliš jsem nevěděla, do čeho se hrnu.

Takže šlo vlastně o slib v euforii. I ten se ale počítá. Řekněte mi, co vlastně máte v klubu pod palcem?
Hlavně jde o pořádání turnajů. Starám se o to, aby na nich všechno klaplo, jak má. To si myslím, že se zatím daří, a to i díky obětavým pořadatelům. Dále jsem k ruce dobrým duším, které se o chod oddílu léta starají. Občas si hraju s administrativou, občas s tabulkami, ale hlavně se snažím rozrážet všudypřítomný chaos. To je ale jako bojovat s větrnými mlýny (smích).

Zvládnout tohle všechno musí být dost časově náročné.
No, docela je, ale rozhodla jsem se to raději vůbec nezkoumat. Do toho ještě studuju, chodím na brigády, a taky hraju za ženský tým! Od florbalu si tak žádný den pořádně neodpočinu a někdy je toho na jednu Jíťu až kam.

To věřím. Spoustu lidí určitě zajímá, zda se nechá funkcí sekretářky klubu uživit. Jde to?
Já bych to řekla trošku jinak. Výdělek závisí především na tom, kolik práce odvedete. Takže čím víc toho člověk udělá, tím víc dostane. A jak jsem už řekla, v oddíle je mnoho zapálených lidí, kteří mi pomáhají, za což jsem ráda.

Zmínila jste, že váš florbalový život se týká také pobíhání za kulatým nesmyslem. Jak to jde?
Výborně! Největší radost mám hlavně z toho, že se nám asi po osmi letech podařilo obnovit tradici ženského týmu. Máme tady skvělou partu a hraju znova s holkami, se kterými jsem před lety začínala. Florbalem se teď fakt bavím, a to, že se nám celkem daří, je bonus navíc.

Tak to ještě nějaký pátek radost rozdávat budete, ne?
To si pište!

Když pominu život okolo děravého míčku, jaký je ten soukromý. Máte na něj při tom všem vytížení vůbec čas?
Ale jo, stíhám do toho ještě studovat na Ekonomické fakultě Jihočeské univerzity - obor řízení a ekonomika podniku.

Takže z vás bude po škole personalistka?
No, ráda bych se personalistice věnovala, ale člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane. V životě potřebuji hlavně trošku adrenalinu, čehož mám ve Spartaku požehnaně. Koneckonců práce s lidmi o ničem jiném není (smích).

To máte pravdu, bez lidí bývá obvykle nuda.
To rozhodně! Je ale ještě jednou potřeba říct, že bez lidí, kteří svůj čas věnují florbalu, by se oddíl neobešel. Za to je potřeba poděkovat od maminek, které se starají třeba o bufet, až po trenéry. Není to samozřejmé a musíme si vážit toho, jak to v Pelhřimově máme. Myslím, že můžeme být na co pyšní.