Sezona dorostenců: začátek šel jako po másle, pak nastala konečně dřina

Vzhledem k délce sezony, obměny týmu a přihlášené soutěži, je těžké ročník objektivně zhodnotit. I přesto převažují hlavně pozitiva, i když makat je potřeba dál. A to i teď, v době koronavirové pandemie.

Předsezonní část
Po začátku letní přípravy se k týmu připojili hráči, kteří přecházeli ze starších žáků. Chvilku trvalo, než si zvykli na pět tréninků týdně, nicméně se s tím dobře popasovali. Začátkem července jsme se zúčastnili Pražských her, druhý týden v srpnu nás pak čekalo velmi náročné sedmidenní soustředění.

První část
Tu nemá cenu zbytečně dlouze hodnotit a chválit se tu za dobré výsledky ve 2. lize. Většina zápasů končila debaklem a rozhodnuto bylo již kolem páté minuty. Je to sice hezké, ale některé chyby tak nevyniknou a je lehké je přehlédnout.

Druhá část
Zhruba v polovině sezony nás opustilo několik hráčů (dva kompletní útoky). Pro zbytek to znamenalo vzít na sebe více zodpovědnosti, což se u některých podařilo, u dalších nikoliv. Na systému hry jsme nic neměnili, stále jsme napadali, a to i v oslabení. Navíc jsme museli zapracovat na rozehře, která se zhoršila. Stejné to bylo i s koncovkou. Přece jen absence asi devadesáti procent branek byla patrná. U dvou (remízových) zápasů nám nevyšel risk na konci hrát na vítězství bez zabezpečené obrany. Oběma trefám předcházel náš tlak. Měli jsme spoustu šancí a soupeři jen zoufale odpalovali míčky. Dokonce se nezmohli ani na pořádný brejk. Tyhle branky nicméně nemůžeme brát na lehkou váhu, protože byly směrem k bodovému zisku klíčové.

Celkově
Druhá polovina dala šanci vyniknout více hráčům a jsem rád, že se některým konečně rozvázali nohy a ruce. Někdo si vyzkoušel pozici lídra, někdo zredukoval svou tělesnou hmotnost a někdo se přestal nervovat a zápasy si užíval. Je tu stále spousta problémů a chyb, které je potřeba u všech odstranit. Kvůli koronaviru navíc sezona skončila dříve, což je pro celý tým velká rána.

Rád bych tímto poděkoval všem svým hráčům a doufám, že se doma jen neflákají a plní, co mají. Dále všem starším žákům, kteří nás kvalitně doplnili v druhé půlce. Speciální poděkování patří brankářce Štěpánce Růžičkové, pro kterou to musela být zajímavá zkušenost. V první polovině na ní nešlo tolik střel, kolik by si brankář představoval, a proto to pro ní bylo ještě těžší. V druhé polovině se naplno ukázala jako opora týmu a předváděla neuvěřitelné zákroky.